TURKMENSKÝ AGARAN

22. října 2007 v 19:30 | LAJ |  Naši holubi
TURKMENSKÝ AGARAN
Pro svůj vznešený vzhled, mimořádné letové schopnosti, částečně i pro svou nedostupnost a vyjímečnost je toto plemeno holubů považováno za jedno z nejcennějších mezi výkonnými rejdiči.
Patří k typickým představitelům holubích plemen Turkmenistánu, o čemž svědčí stále užívaný přívlastek "turkmenský" a tamní chovatelé holubů jsou na něj náležitě hrdí, ale i velice citliví, stejně jako na dodržování starých rituálů a tradic. Význam slova "turkmenský" není třeba blíže vysvětlovat, kdežto pojem "AGARAN" je pro nás zcela neznámy, snad i nepřeložitelný a tím i nenahraditelný. Agaran znamená v původní řeči označení pro smetanu z velbloudího mléka a v přeneseném významu vyjadřuje nejvyšší kvalitu či hodnotu. Jednoduše řečeno, smetana je kvalitnější než mléko a stejně tak je agaran považován za nejlepšího mezi holuby.
Agaran patří mezi velice dobré letce s mimořádnými projevy akrobacie a řadíme jej do skupiny holubů tleskačů. Někteří chovatelé v Rusku uvádějí určitou příbuznost s uzbeckými plemeny holubů, charakter letu je však odlišný. Agarani dosahují při letu velice velkých výšek, tleskají křídly, dělají přemety přes hlavu dozadu a létají slooupovým letem. Létají poměrně vytrvale a trénovaní holubi dokáži zůstat ve vzduchu až 6 hodin.
V zemi svého původu není toto plemeno až tolik rozšířeno. V ČR a okolních zemích patří k opravdovým vzácnostem.
TURKMENSKÝ AGARAN
Pro svůj vznešený vzhled, mimořádné letové schopnosti, částečně i pro svou nedostupnost a výjimečnost je toto plemeno holubů považováno za jedno z nejcennějších mezi výkonnými rejdiči.
Patří k typickým představitelům holubích plemen Turkmenistánu, o čemž svědčí stále užívaný přívlastek "turkmenský" a tamní chovatelé holubů jsou na něj náležitě hrdí, ale i velice citliví, stejně jako na dodržování starých rituálů a tradic.
Význam slova "turkmenský" není třeba blíže vysvětlovat, kdežto pojem "AGARAN" je pro nás zcela neznámý, snad i nepřeložitelný a tím i nenahraditelný. Agaran znamená v původní řeči označení pro smetanu z velbloudího mléka a v přeneseném významu vyjadřuje nejvyšší kvalitu či hodnotu. Jednoduše řečeno, smetana je kvalitnější než mléko a stejně tak je agaran považován za nejlepšího mezi holuby.
Většina z nás si nedokáže posoudit, zda tomu tak opravdu je a zda se nepřihlíží pouze k symbolickému vyjádření kvality velbloudí smetany, nebo i zbarvení této pochutiny sehrálo v pojmenování holubů určitou roli. Využili jsme našich přátel z Kazachstánu a při jedné z návštěv jsme je požádali o bližší objasnění. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že obě alternativy by mohly být pro stanovení názvu plemene využity, ale jednoznačně to však nelze stanovit. Smetana z velbloudího mléka je mimořádně kvalitní, vyhledávána gurmány a chovateli holubů používána na dokrmování holoubat. Stejně tak zbarvení smetany je velice blízké barvě těchto holubů. V každém případě, jediný a správný název pro toto zajímavé a mimořádné plemeno holubů je TURKMENSKÝ AGARAN. Každý jiný název je nesprávný a doufejme, že se již nesetkáme s různými "přesmyčkami" tohoto názvu, jako např. v odborném chovatelském měsíčníku, kde vznikl název " aragan." Doufejme, že šlo jen o technickou chybu, ale přesto nás na to přátele z Taškentu upozornili.
Agaran patří mezi velice dobré letce s mimořádnými projevy akrobacie a řadíme jej do skupiny holubů tleskačů. Někteří chovatelé v Rusku uvádějí určitou příbuznost s uzbeckými plemeny holubů, charakter letu je však odlišný. Agarani dosahuji při letu velice vysokých výšek, tleskají křídly, dělají přemety přes hlavu dozadu a létají sloupovým letem. V letu jsou poměrně vytrvalí a trénovaní holubi dokáži létat až 6 hodin. ( V tamních klimatických podmínkách !)
V zemi svého původu není toto plemeno v původním rázu až tolik rozšířeno. V České republice a okolních zemích patří k opravdovým vzácnostem. Přesto se nám díky nadšenému chovateli holubu ze Slovenska, Andreji Margetínovi podařilo nemožné - mít tyto holuby na našem holubníku, za což mu i touto cestou ještě jednou děkujeme. Následně jsme navázali kontakt s chovateli v Rusku a získali tak především mnoho důležitých informaci o chovu, ale především příslib přenechání několika ks těchto holubích krasavců do našeho chovu. Ruka osudu však tomu nepřála a vše zastavila lavina euforie a zákazu kolem ptačí chřipky. Tak snad až někdy jindy.
Naše prvotní informace pochází z osobní korespondence od chovatelů a přátel z Ruska, Kazachstánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu aj. a především od chovatelů původem z městečka Kizil-Arvate v Turkmenistánu, nyní žijících v Rusku. I oni získávali své první holuby velice těžce po území celého Turkmenistánu a to po jednotlivých kusech a zakládali chov těchto vzácných holubů, v té době v Moskvě zcela neznámých. (Mimo jiné začali s chovem již v roce 1956 a nyní převzal tuto štafetu syn.) Začátek byl velice těžký a složitý. Naráželo se na mnoho problému jak v otázce správného zbarvení, které bylo v různých odstínech, nestejné, zašedlé s náznaky mramorování a černými skvrnami, tak v typu a především letu. Vzhledem k tomu, že na území Střední Asi se preferovalo dosažení co nejlepších letových schopností, zůstalo tak v pozadí udržení barvy, kresby a typu. Někteří holubi měli kulatou a nevelkou hlavu s krátkým zobákem, někteří zase úzkou a protáhlou hlavu a dlouhý zobák. K docíleni jednotného typu, kresby, barvy, za udržení akrobatických projevů letu, vedla velice složitá, náročná a dlouhá cesta.
Mladí agarani vylétají do veliké výšky už ve věku 3 měsíců stáří a snaží se "sedat na ocas", někteří jedinci dokonce zvládnou první a neumělé přemety. Létají sólově či v málopočetných slupinkách, většinou za doprovodu starého a zkušeného holuba. Po dosažení určité výšky se rozptýlí po celé obloze a takto si dokáží "hrát" a učit se. Mladí a nezkušení holubi se někdy z letu nevrátí, protože se dostanou příliš vysoko,ztratí orientaci, či kontakt se starým a zkušeným holubem, nebo je zastihne špatné počasí.
Chovatelé rušili chovy jiných tleskačů a věnovali se pouze agaranům, prováděli různé experimenty pro udržení a zlepšení barvy, kresby, tvaru těla, opeření a upevnění letových vlastností a tak přistupovali i ke křížení s modrými a hnědými agarany, ale taky s holuby jiných plemen, jako kavkazskými žlutými tleskači , uzbeckými OK-MALLJA aj.
Popsat vše, co jsem se od chovatelů z bývalého SSSR dozvěděli o těchto holubech by bylo na několik stránek. Jsou to zajímavosti o používaných chovatelských zařízeních, technologii chovu, krmení, napájení, hodnocení exteriéru na výstavách i vlastního letu, ale především o způsobu trénování holubu pro létání, což je z našeho pohledu doslova "vysoká škola létání ." A že chov tohoto plemene holubů není vůbec jednoduchý svědčí i vyjádření jednoho z nejzkušenějších chovatelů v Rusku, který říká, že za úspěch považuje, vychová-li jeden pár agaranů 2 (dvě) silná a dalšího chovu schopná mláďata za sezónu. Takovýto pár holubů je vysoce ceněn a stává se skutečným rodinným pokladem a bohatstvím se všemi vymoženostmi a ochranou. V některých případech má dobrý agaran hodnotu i několika dostihových koní. Ale o tom a dalších zajímavostech a plemenech holubů až příště, nyní ještě Krátký popis turkmenského agarana.
TURKMENSKÝ AGARAN
Celkový vzhled: holub střední velikosti ( 36 až 38 cm), harmonicky laděných tělesných tvarů a stavby těla, se silným, širokým a dobře opeřeným tělem, hrdého postoje na bohatě opeřených nohou střední délky. Hruď je lehce vyklenutá, vyjadřující energii a chuť k vzlétnutí.
Hlava : hladká, bez pernatých ozdob, střední velikosti se širokým, zřetelně strmým čelem. Uznávaný je i druhý typ agarana se zlehka protaženou, k zobáku zúženou hlavou s neširokým čelem.
Oči : střední velikosti, výrazné, umístěné ve středu obličeje, světlé šedé, perlové, nebo matně slámově - žluté, odpovídající základní barvě opeření. Obočnice je slabá, úzká, hladká, bělavé nebo tělové barvy.
Zobák : střední délky a šířky, rovný, dobře k sobě přiléhající, světle nebo tělově zbarvený, ozobí nevelké, světlé, dobře přiléhající. Není žádoucí, aby mezi ozobím a čelem byla viditelná neopeřená proláklina -holá ploška. Opeření musí tvořit součást celkově harmonické linie přechodu od ozobí k čelu a to jak u "širokohlavého" typu, tak i u "úzkohlavého " typu.
Krk : střední délky, harmonicky a plynule přecházející k hlavě, může být lehce prohnutý směrem dozadu a se zaoblením v horní třetině.
Křídla : delší, pružná, dobře přisedající k tělu, ležící na ocase, někdy dosahující jeho konce, nekříží se a nedotýkají se svými konci. U žlutých a světle šedých agaranů jsou křídla skoro bílá, u šedých a hnědých barevnější.
Ocas:přiměřeně dlouhý, rovný, složený z 12 rýdovacích pér, ve výjimečných a ojedinělých případech může mít do 16 pér. Působí širším dojmem, se zády tvoří rovnou linii. U světle šedých a žlutých je ocasní peří skoro bílé, u žlutých je přípustný žlutý ocasní pruh - lenta. U šedých a hnědých je ocas stejnoměrně barevný, toleruje se tmavší odstín.
Barva a kresba : u základního typu je barva hrdla, hrudi a pruhů v různé intenzitě od zlatě-žluté po světle oranžovou. Uznány jsou ještě barevné rázy : světle šedý, světle modrošedý a světle hnědý. Barva musí být čistá, ladit a přecházet plynule od jasné, svitné se zářivým leskem na hrudi k bledším a jemným odstínům hlavy a okolí ocasu. U modrošedých je barva spíše světlejšího odstínu. U hnědých je vadou špinavě šedý odstín, u světle šedých hruď a pruhy nesmí být příliš světlé až neznatelné. Štíty křídel musí být, pokud možno, co nejvíce světlé s kontrastními a výraznými pruhy. Rousy u žlutých a světle šedých jsou bílé, u šedých a hnědých i barevné. Oas žlutých a světle šedých je bílý, u šedých a světle hnědých barevný s výrazným, tmavým ocasním pruhem.
Malé - přípustné vady :
  • náznaky nepravidelného tvaru hlavy a hranatá hlava
  • ploché temeno
  • příliš tenký a dlouhý zobák
  • tmavý (šedý) zobák u žlutých a světle šedých
  • příliš široká obočnice
  • jednotlivá světlá nebo tmavá místa se skvrnkami na opeření hlavy a těla
  • slabě vyvinutá, načervenalá obočnice
  • tmavé oko
  • tmavý odstín hlavy a okolí ocasu u žlutých, nebo naopak příliš světlé, bělavá hlava, hruď nestejného odstínu
  • rozmazané a nejasné pruhy, náznak třetího pruhu
  • silný barevný odstín barvy ve štítech a tím nekontrastní a splývající pruhy
  • u žlutých ocasní pruh nebo barva pér ocasu šedá s tmavými skvrnkami
Velké - nepřípustné vady :
  • chybějící opeření nohou, nebo velmi slabé opření
  • červená obočnice
  • červené oko
  • různorodost zbarvení očí
  • velké nerovnosti v obrysu v místě spojení zobáku s čelem
  • chybějící pruhy na štítech křídel, skvrnitost štítu křídel
  • znatelně tmavé až černé, nebo naopak velmi světlé místa se skvrnkami na hlavě a na těle
Text a foto : Lumír a Anna JUSTOVI, Teplice - ČR
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.