UZBECKÝ TLESKAČ

25. prosince 2007 v 13:23 | LAJ |  Naši holubi
UZBECKÝ TLESKAČ
je nádherný a zaujímá významné postavení ve skupině rejdičů - tleskačů. Je uctíván a vždy je o něm hovořeno jako o božském holubovi.
Uzbecký tleskač je silný, ale nanáročný holub, obdařený vynikající pamětí a velmi dobrou orientací. Rozdělujeme je podle velikosti zobáků,, počtu a typu chocholek a opeření nohou. Jsou krátkozobí, středozobí a dlouhozobí, hlavu mohou mít zdobenou jen předním vrkočem nebo zadní chocholkou, taky oboje a vyskytují se i holubi se zkadeřeným peřím na hlavě. Zapomenout nesmíne ani na hladkohlavé.
Rozmanití jsou i ve zbarvení opeření a barevných kombinací, kterých je více než 80.Zvláštností je i to, většinou nesou své samostatné pojmenování, které dostali od chovatelů Uzbekistánu a to v jazyce "farzi."
Let je svérázný a krásný, proložený sloupovým letem, přemety a silným tleskáním. Někteří jedinci při sloupovém letu předsunují nohy před tělo a střídavě jimi pohybují, jakoby hrabali. Spojením těchto letových dovedností s požadovaným exteriérem, jež odpovídá standardu a je zárukou pravosti plemene, vytvořilo z těchto jedinců poklady s neuvěřitelnou cenou, která se může pohybovat až kolem částky 10 000 dolarů.
Uzbečtí tleskači na foto pochází z chovu našeho přítele Jurije Holze.
UZBECKÝ TLESKAČ
V Uzbekistánu vždy žilo a dodnes se setkáváme s velkým počtem nadšených chovatelů holubů, mezi nimi i mnoha takovými, kteří se podíleli na šlechtění nových holubích plemen po několik desítek let. Mnohdy se tato záliba dědila z generace na generaci. Ke škodě je pouze fakt, že se dochovalo jen velice málo písemných záznamů o složité šlechtitelské práci těchto lidí, schází to nejpodstatnější - popis, jakou cestou tato plemena vznikala. Holubi svými letovými dovednostmi i svým zevnějškem dokázali nadchnout nejen chovatele z oblasti Střední Asie, ale i na celém světě. Ke známých plemenům patří např. bucharský bublák, samarkandský tleskač, andižanský tleskač a holub, kterému je věnován tento článek - uzbecký tleskač.
Podíváme-li se trošku do historie, musíme si ujasnit některé pojmy. V době dávno minulé byli tito holubi zařazení do skupiny holubů bucharských (odvozeno od města Buchara). V té době vše odpovídalo skutečnosti, ale vzhledem k již zmíněnému úsilí chovatelů Uzbekistánu při šlechtění vznikala zcela nová plemena, barevné varianty a kresebné rázy a je zcela pochopitelné, že muselo dojít k této změně. Tak se začala tato skupina holubů nazývat uzbeckými a původní pojmenování bucharští postupně zanikalo.
Poměrně významnou úlohu při šlechtění nových uzbeckých plemen sehrála i kolekce holubů emíra bucharského, který měl ve svém chovu holuby dovezené z různých oblastí Asie.
V Taškentu žil U.Rachimberdev, který se zabýval chovem především hlediska letového sportu již v roce 1860. Vlastnil velice kvalitní kolekci místních chocholatých holubů. Po jeho smrti převzal tuto štafetu jeho syn Tyllja Umarov, kterému se podařilo začátkem dvacátých let 19.století získat tři páry holubů z kolekce emíra a to perské holuby s předním vrkočem a rousy. Následně je pak různě křížil se svými taškentskými holuby a získal tak mnoho nových plemen jako např. novatty, širchodzzy, tasman a jiné.
Po svržení vlády emíra bucharského se část jeho chovu dostala mezi chovatele v městě Samarkand a Namangan. Dlouhou dobu se však opět nepodařilo nikomu z těchto holubů cokoliv získat, až v roce 1922 měl to štěstí A.G.Maršál a několik párů těchto holubů mohl zařadit do svého chovu a přemístil je ze Samarkandu do Taškentu. Spojením místních chocholatých holubů s malými rousy a holubů s předním vrkočem s dobrými rousnými perskými se mu podařilo získat nové plemeno - dvouvrkočaté rousné holuby.
Po jeho smrti v této práci dále pokračoval i jeho syn N.A.Maršal a jeho úsilí trvalo více jak čtyřicet let.
V roce 1986 byl z iniciativy pana Saradžana z Taškentu a za podpory jeho blízkých přátel ustanoven výbor klubu a následně nový klub, který v té době čítal na 150 členů. Následovalo dlouhé období složité a náročné práce chovatelů na zdokonalování těchto holubů, zlepšování jejich letových projevů a upevnění exteriérových znaků. A dnes už jsou tito holubi chování i v Evropě, jako např. v Polsku, Německu aj. a dokonce se už objevují i v chovech českých chovatelů, i když si opět neodpustíme poznámku, že se nejedná o původní uzbecké tleskače, ale o holuby chované pro svůj exteriér - ozdobu, tj. uzbecké tleskače výstavního typu.
Uzbečtí tleskači jsou krásní holubi, jež zaujímají významné postavení v této skupině rejdičů. Jsou uctíváni a vždy je o nich hovořeno jako o božských holubech. Měli jsem možnost na toto téma diskutovat s mnoha chovateli z Asie, především však s panem Saradžanem z Taškentu, což je člověk, před kterým je nutno smeknout nejen jako před osobou a přítelem, ale i jako před vynikajícím odborníkem na uzbecké holuby, jejich chov a šlechtění. Jsme velice rádi, že nám věnoval spoustu času a následně mnoho řádků a především to, že byl ochoten nám předat část svých skoro alchymistických zkušenosti z chovu holubů. Mimo jiné se účastnil se svými holuby v roce 1986 Mezinárodní výstavy holubů INTERTAU v Brně. Vystavoval zde bílé a kapkan-činny dvouvrkočaté. Jeho holubi získali ocenění 95, 94 a 93 body. A teď už konečně zpět k uzbeckému tleskači.
Je to silný, statný a nenáročný holub, obdařený vynikající pamětí a orientaci. Rozdělujeme je podle velikosti zobáku, počtů a typů chocholek a opeření nohou. Jsou holubi krátkozobí, středozobí i dlouhozobí, mohou mít hlavu ozdobenou jen předním vrkočem nebo zadní chocholkou, taky obojím a navíc se vyskytují holubi s kadeřavým peřím na hlavě. Samozřejmě nesmíme zapomenout na houby hladkohlavé, tedy bez jakýchkoliv pernatých ozdob hlavy.
Velice rozmanité je i zbarvení opeření a všech možných barevných kombinací a variant. Zvláštnosti tohoto plemene je i to, že každá barevná řada a její kombinace, kterých se mimochodem uvádí kolem 80, nesou své samostatné pojmenovaní, které dostaly od chovatelů Uzbekistánu a to v jazyce farzi. Např. žlutý holub je novatty, avlaki jsou holubi u nás známi jako štítnici, gulbadam znamená bílý, bělooký holub s červenou či žlutou skvrnou pod zobákem, kapkan-činny je zase bílý holub červenou nebo žlutou hrudí a několika černými pírky po těle atd. Prostě a jednoduše, pochopit a naučit se rozeznávat jednotlivá zbarvení od sebe je záležitostí mnohaletého studia a především dobrého učitele. Přesto, že se této problematice věnujeme společně s již zmíněným odborníkem, není to jednoduché. V některých případech je např. přehlédnutí dvou či tří jinak zbarvených pírek velikým omylem pro pokračování v dalším chovu a šlechtění a to vzhledem k rozlišnosti jednotlivých genetických vlastnosti. Jedno chybné určení barvy může znamenat posun o 5 i více let dozadu, o čemž svědčí i další zvláštnost těchto holubů jež se týká zbarvení opeření v době mladosti a v době dospělosti. Jen pro ilustraci například :
KARA-SOČI - hnízdo opouští jako celý černě zbarvený, po prvním přepeření mění barvu dostává strakatou kresbu s různě velkými bílými skvrnkami. Každou výměnu peří se tyto plochy zvětšují a v definitivní podobě se jedná o holuba v základu černého s bílou hlavou, pestrými štíty, černoocasého s bílými rousy.
GULBADAM - holoubata opouštějí hnízdo jako červení či žlutí ptáci, při každém peření dostávají více a více bílého zbarvení, barevná zůstává pouze skvrna pod zobákem s několika barevnými skupinkami barevných pírek na hlavě.
ČELKAR - výletek je popelavě šedě zbarvený po vylétnutí z hnízda a po prvním přepeření se stává mramorovaným. Každým rokem s přibývajícím stářím se zvyšuje intenzita sytosti barvy opeření a ve věku 10-12 let mohou být tito holubi zcela černí.
ČINNY- mladí vylétají jako celí červení, po prvním přepeření ve věku zhruba 3 měsíců se stávají červenoprsými s prokvetlými štíty. Po druhém přepeření asi v jednom roku života získají červeno-bílé opeření s převládající bílou barvou po celém těle. Všeobecně je stabilní zbarvení v základu červené, křídla bílá, konce křídel červené, hlava a ocas bílé.
GULLSAR - opouští hnízdo jako černý nebo kaštanový, po třetím přepeření zcela probělí hlava a stává se z něj bělohlavý holub s ojedinělými bílými pírky.
Na rozdíl od těchto uvedených zbarvení, jsou naproti tomu např. AVKLAKI, jež vylétají z hnízda v takové barvě a kresbě, která jim zůstává po celý život a během přepeřování se nemění, tj. jsou to holubi bílí s barevnými štíty křídel.
Zabývat se jen popisem těchto jednotlivých odlišnosti a určovacích znaků je, jak jistě sami uznáte při počtu existujících variant hotové bláznovství. No a my už jsme blázny tak napůl. Necháme barvy barvami a vrátíme k nejdůležitější vlastnosti těchto tleskačů, k letovému projevu.
Let je svérázný a krásny, ostatně jako u všech plemen tleskačů. Před několika desetiletími byli uzbečtí tleskači poctivě a svědomitě trénováni a neustále byly zdokonalovány jejich letové projevy. Většina z nich vydržela léta 5 až 6 hodin, ale byli i jednotlivci, kteří to vydrželi i 24 hodin. Aby se zlepšovaly letecké výkony, byli holubi drženi v polosytém stavu a nikdy jejich majitelé nedovolili, aby byli holubi překrmeni. Tito tleskači po přerušení horizontálního letu začnou kolmo stoupat vzhůru, tj. letí do sloupu nebo dělají sloup atd., kdy tento skoro kolmý let může být dlouhý od několika metrů až po několik desítek metrů. Na konci sloupového letu se holub zastaví jakoby na místě, otočí se přes hlavu a ocas dozadu a v tu chvíli i prudce udeří křídly o sebe - tleskne. Vše se může opakovat 10 ž 15krát za sebou. Působivá je hra holuba, který takto sloupově začne sestupovat na holubník a těsně před dosednutím se začne znova sloupově zvedat vzhůru. Takto se mohou vzlety a sestupy opakovat hodinu i více. Jsou i holubi, kteří při vzletu a sestupu ve sloupovém letu předsunují nohy před tělo a pohybují jimi střídavě jakoby šplhali po žebříku či šlapali vodu. Tento zvláštní projev je nejvýše ceněnou vlastnosti tleskačů. Může se stát, že holub se tak intenzívně rozehraje na obloze, že začne dělat nepřerušovaně přemety za sebou a tleskat, začne se propadat dolů až narazí na zem.
Najít v současné době uzbecké tleskače a především pak dvouvrkočaté, ale i hladkohlavé, kteří jsou skutečnými představiteli svého plemena především po stránce letové, ale i exteriérové, je doslova vzácnost. A právě pro tuto skutečnost je mnoho chovatelů zavřelo do voliér a chrání si je jako oko v hlavě a pokud takové jedince opravdu vlastní, stávají se pokladem. Jen pro zajímavost, cena ryzího reprezentanta plemene uzbecký tleskač, se všemi znaky, zárukou pravosti krve, s neuvěřitelným a typickým letovým projevem a z místa svého původu se pohybuje něco kolem 10.000 dolarů. Čtete dobře, není to chyba - slovy deset tisíc dolarů.
( 204.980,- Kč.).
Exteriérově pěkných holubů najdeme v současné době již poměrně mnoho, ale narazíme, pokud budeme chtít houby s typickým letem a akrobatickými prvky.
Hodnocení uzbeckých holubů (asijských) na výstavách se řídí vzorníkem klubů, na který se podíváme blíže a měl by se stát i vodítkem pro naše chovatele. Za každou pozici může posuzovatel - komise odebrat maximálně 50 % bodů.
CELKOVÝ VZHLED
Maximální počet bodů v této pozici je 10. Trup je střední velikosti, opeření přilehlé, křídla leží na ocase, postoj nižší, nohy kratší, hruď široká a plynule klenutá, krk delší a mírně prohnutý.
Přípustné vady :
-krátká postava - sráží se od 1 do 2 bodů
-nohy střední délky - sráží se od 1 do 2 bodů
Nepřípustné vady :
-svěšená křídla
OPEŘENÍ
Plat především pro barevné holuby. Maximální počet bodů v této pozici je 10. Barva opeření i kresba musí odpovídat jednotlivým barevným rázům. Opeření musí být lesklé a svitné.
Přípustné vady :
-matnější, méně výrazné opeření - sráží se od 1 do 2 bodů
-zbarvení mírně odlišné od standardu - sráží se od 1 do 5 bodů
Nepřípustné vady :
-zbarvení viditelně odlišné od standardu
HLAVA
Maximální počet bodů pro bílé holuby je 15, pro barevné 10 bodů. Hlava je široká, suchá, plná, zakulacená až nepatrně hranatá, čelo strmé.
Přípustné vady :
-uzší, mírně protažená - sráží se do 5 bodů u bílých a do 3 bodů u barevných holubů.
Nepřípustné vady :
-úzká a dlouhá hlava
velmi malé oči, při výskytu nadočních pernatých ozdob a "vousů" k pozici hlava přidáme 2 body, za podmínky, že součet bodů za hlavu nebude převyšovat 15 bodů u bílých a 10 bodů u barevných holubů.
CHOCHOLKY
U holubů s předním vrkočem a dvouvrkočatých udělujeme maximálně 20 bodů. U dvouvrkočatých je třeba posoudit požadavek jejich dostatečné velikosti. Přední vrkoč může mít tvar rozetky nebo kokardy , zadní chocholka hustá a ucelená, přecházející v hřívu.
Přípustné vady :
- chocholky menší velikosti, ale pravidelných tvarů - sráží se do 3 bodů
- přední vrkoč nepravidelného tvaru - sráží se do 10 bodů u holubů jen s předním vrkočem a do 5 bodů u dvouvrkočatých.
- zadní chocholka úzká-špičatá - sráží se do 2 bodů
- zadní chocholka zkosená na jednu stranu - sráží se do 5 bodů
Nepřípustné vady :
- přední vrkoč ve tvaru rohu
ZOBÁK
Oceňuje se u bílých do 25 bodů a u barevných do 20 bodů. Zobák je malý, silný, níže posazený, s lehkým prohnutím dolů, ve větší míře světlý, u některých barevných rázů šedý.
Přípustné vady :
- zobák střední velikosti (do 12 mm) - sráží se od 1 do 10 bodů u bílých holubů a od 1 do 7,5 bodů u barevných. Při délce zobáku 3 mm se body nesráží, za každý následující mm se sráží 2 body u bílých a 1,5 bodů u barevných
- zobák bez prohnutí - sráží se do 3 bodů
- zobák tenký, úzký - sráží se do 3 bodů
- horní zobák delší než dolní - sráží se do 3 bodů
- horní zobák kratší než dolní - sráží se do 3 bodů
Nepřípustné vady :
- křivý zobák
- dlouhý zobák ( více než 12 mm)
OČI
Oceňují se maximálně 5 body. Jsou kulaté, výrazné, barva oči závisí na barvě opeření holubů, černé, světle šedé, stříbřité ( perlové).
Přípustné vady :
- oči s výskytem načerveného zbarvení - sráží se do 2,5 bodů
Nepřípustné vady :
- oči žluté nebo jasně červené
- každé oko jinak zbarvené
OBOČNICE
Maximální počet udělených bodů je 5. Je znatelná, světlá, velká, ale něžná
Přípustné vady :
- obočnice menší velikosti - sráží se do 2,5 bodů
Nepřípustné vady :
- černá, žlutá nebo červená .
OZOBÍ
Oceňujeme maximálně 5 body. Je nadýchané, široké, dobře přisedlé k hlavě.
Přípustné vady :
- ploché ozobí, delší - sráží se do 2,5 bodů
ROUSY
Přidělujeme maximálně 10 bodů. Opeření je husté, ve 3 řadách, zakrývá nohy, rousy jsou dlouhé ( více než 10 cm)
Přípustné vady :
- rousy dlouhé 9 cm - srážíme 1 bod
- rousy dlouhé 8 cm - srážíme 2 body
- rousy dlouhé 7 cm - srážíme 3 body
- prsty neopeřené - srážíme od 1 do 2 bodů
- rousy řídké ( méně než 3 řady) - sráží se od 1 do 2 bodů
Nepřípustné vady :
- rousy menší než 7 cm
SUPÍ PÉRA
Přípustné vady :
- menší než 5 cm - sráží se 2,5 bodů
Nepřípustné vady :
- bez supích pér
CELKOVÉ OCENĚNÍ :
Podle získaného počtu bodů při posouzení :
90 - 100 bodů - šampion v barevné a typové skupině
80 - 89 bodů - diplom 1. stupně
70 - 79 bodů - diplom 2.stupně
60 - 69 bodů - diplom 3.stupně
Text : Lumír a Anna Justovi,Dr.B.A.Simonov, Taškent, Uzbekistán,A.Saradžan, Taškent, Uzbekistán
Foto : Jurij Holz, Kazachstán - Německo
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 WaclawB WaclawB | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:57 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na tleskaci.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.