ARMAVIRSKÝ KRÁTKOZOBÝ ROUSNÝ TLESKAČ

2. února 2008 v 5:13 | laj |  Plemena tleskačů
1.ARMAVIRSKÝ KRÁTKOZOBÝ ROUSNÝ TLESKAČ
Jiné názvy :S : Armavirský tlieskač, N : Armavirer Klatschtümmler, R : Armavirskij krototkokljuvyj bojnyj kosmač
2.Původ a rozšíření : začátkem 18. století byli do města Armavir dovezeni holubi, kteří se viditelně lišili od místních plemen, měli podstatně kratší zobák. Armavirsští chovatelé bylinadšení jejich hezkou postavou, barvou opeření i samotným letem. Nebyli to ovšem holubi v takové podobě, jak je známe dnes. Bylo zapotřebí několika desetiletí trpělivé a poctivé práce, aby mohl být uznán standard krátkozobých rousných tleskačů a to v roce 1920. Současně s chovateli z Armaviruse šlechtěním krátkozobých holubů zabývali i holubáři z města Labinskoje.
Léta 1935 až 1941 patřila k nejplodnějším a nejaktivnějším v práci na vývoji toho plemene. V době války však zmizelo mnoho těchto rousných krátkozobých holubů a zůstalo velice málo chovného materiálu. Přesto chovatelé vzkřísili a obnovili toto krásné plemeno armavirských krátkozobých rousných tleskačů, kteří jsou přesto i dnes stále vzácní. Velkými znalci a odborníky na toto plemeno jsou či byli : A.V. Sukmanov, G.A. Gavrilov, P.A.Semencov, V.V.Davidov, A.P.Bespalov, M.A.Kalinin, V.I.Golovin a další.
3. Skupina/zařazení : rejdiči krátkozobí - tleskači
4. Velikost kroužku : o průměru 11 - 12 mm
5. Charakteristika plemene :
*Celkový vzhled : silný holub střední velikosti, s rovným trupem, mírně skloněným k ocasu, harmonických tělesných tvarů, s hrdým postojem, na vyšších nohou, jako většina ruských tleskačů, s velice krátkým zobákem.
* Exteriérové znaky :
Hlava : kulatá, hladká, s vysokým a Širokým čelem, může být i chocholatá varianta, kdy chocholka se táhne od ucha k uchu
Oči : výrazné, u bílých tmavé ( vikvové ), u všech ostatních perlové (šedé)
Obočnice : světlá, široká 1 až 2 mm, poměrně výrazná.
Zobák : krátký, 12 až 14 mm dlouhý, silný, široký, světlý, neznatelně skloněný dolů a nasazen u kořene v tupém úhlu k linii čela. Čím kratší je zobák, tím jeho holub cennější.
Ozobí : slabě vyvinuté, světlé a hladké
Jazyk : pozor zvláštnost - jazyk je zkrácený, tupý
Barva : šedá - myší/vrabčí
Bělavá - světle šedomodrá
Kávová
Žlutá - "Jantar" - temně žlutá
Červená - "Rubín" - tmavě červená
Čokoládová - ve více odstínech od světlé po tmavou, " Kaštan"
Modrá - ve více odstínech, od světlé po tmavou
Černá - "Žuk" - sytě černá, havraní čerň
Bílá - "Snížek" - sněhobílá
Mimo tyto barvy existují jedinci s bílými skvrnkami (tečkami) na hlavě a symetrickými skvrnami na štítech křídel. Dříve byli takovíto ptáci známi jen v modré a černé základní barvě, dnes byli chovateli Armaviru vyšlechtěni i v barvě čokoládové. U černých ( žuků ) je jedna zvláštnost, kdy se holubi narodí s černým zobákem, ale po prvním přepeření zobák dostává rohovou barvu, po další výměně peří a především po krmení mladých se stává bětlým až bílým a takto již zůstává.
Armavirsští krátkozobí s výjimkou pestrohlavých a pestoštítých zůstávají v takových barvách, v jaké mají v prvním peří a zůstává jim po celý život.
Pestří světlají každým rokem více a více, u pestrohlavých se vyskytuje strakatost na obou štítech stejnoměrně.
U bílých se ojediněle vyskytuje barevná skvrnka na kubre, přesto takovéto holuby z chovu nevyřazujeme. Staří armavirští chovatelé je nazývali " Labincemi " - Labinskými, ale přesto patří všichni do skupiny armavirských krátkozobých tleskačů.
Lesk : odpovídající základní barvě
Svit : lehce znatelný, odpovídající základní barvě, není podstatný
Opeření : pevné, husté, se svítivým leskem (zeleným nebo fialovým) na hrudi a bocích. Osy per tenké, ohebné, se širokými prapory
Pernaté ozdoby : chová se i chocholaté linie, kdy chocholka je rozložená od ucha k uchu, hustá, přiměřeně vysoká a souměrná, v zadní části krku přechází do hřívy
Kresba : vyskytují se ve většině jako jednobarevní s výjimkou pestohlavých a pestroštítých, strakatost štítů je oboustranně symetrická
Postava : úměrná růstu a velikosti, trup je delší a plynule se svažující k ocasní části
Záda : v ramenech široká, delší, lehce se svažující k ocasu.
Krk : krátký, plynule přecházející a rozšiřující se k hrudi, mírně nakloněný dopředu, bez potřesu, v klidném postoji holub krk zatahuje, což může působit dojmem na hubenosti.
Hruď : široká,rozložitá, lehce vypjatá dopředu
Křídla : dlouhá, dobře přitažená k tělu, konce leží na ocase, 8-9-10 letka vystupují nad obrys a tvoří viditelné "štítky". Považuje se za přednost a preferuje se.
Ocas : sevřený, ucelený, složený z 12 širokých ocasních per
Nohy : hustě opeřené rousy ve tvaru obráceného talířku, čím jsou delší, tím lépe. Rousy se supími péry vytváří kompaktní celek, délka rousů může dosahovat až 15 cm. " Hrabání" nohama při sloupovém letu není pro toto plemeno typickým.
Péče : pozornost věnujeme především opeření nohou, tj. rousům a supím pérům, které před chovnou sezonou zakracujeme. Holuby se snažíme chovat v suchém prostředí.
Malé vady : mírně ploché temeno hlavy, slabá rohovina zobáku, tmavé oči u barevných a světlé u bílých, odbočnice šedé nebo růžové barvy, zobák šedá nebo rohově zbarvený, rousy menší než 8 cm, úzká a nízká chocholka, nepřecházející v hřívu, více jak 4 bílá pera v rousech, špičatý jazyk.
Velké vady : úzká a dlouhá hlava, různookost ( jedno oko světlé a jedno tmavé, žluté, či červené), opeření nohou menší než 6 cm, řídký a prosvítající rous, nepravidelný s mezerami, nestejnoměrně rozložený, jednotlivá péra rostoucí různými směry, tenký a dlouhý zobák, vyřazujeme černozobé holuby, s nízkým postojem - na krátkých nohou, je-li v rousu více než 4 bílá pera, svěšená a krátká křídla, potřes krku, háčkovitě zahnutý zobák.
*Pořadí důležitosti plemenných znaků:
1. typický způsob letu, výkon a exteriérové předpoklady výkonu
2. kvalita opeření, pernaté ozdoby, postava, hlava, zobák
3. kresba, oči, obočnice, barva
* Letové vlastnosti :
Let : plnohodnotný let se projevuje poměrně pozdě a to od 1 do 3 let. V jednom roku holubi " sedají na ocas a pouští lodičky" a až ve 2 až 3 létech začínají ukazovat prvky letu kavkazských tleskačů. Armavirští tleskači létají opravdu krásně. K letu je vhodnější vypouštět holuby jen po několika v hejnku nebo individuálně a raději " z ruky". Pomoci si můžeme při výcviku mladých přičleněním několika dobrých a zkušených letců. Holubi rychle vycházejí do sloupu, udělají několik svižných přemetů a jednotlivě přechází do horizontálního letu, aby si odpočinuli. Následuje opět výstup do sloupu- tleskání - přemety a toto se stále opakuje. Jsou jedinci, kteří dokáži takto si hrát a opakují celé akrobatické série až 20krát za sebou a mnohdy se ztratí z dohledu lidského oka ve velkých výškách. Tento způsob letu holuby značně vysiluje a musí si odpočinou plynulým krouživým, plachtivým letem. Dobře trénování holubi vydrží léta až několik hodin, mnohokrát sestoupí až nad střechu holubníku a znova vystoupají až do oblak.
6.Použité materiály : - Standard Asociace chovatelů tleskačů Ruska
Původní standard převzatý z ústního podání
Materiály chovatelů armavirských tleskačů z Ruska
Soukromý archív autorů
7. Zpracovali : Lumír a Anna JUSTOVI, Členové Asociace chovatelů tleskačů Ruska
Dne : 19.března 2007
Doplňující údaje/poznámky : při odchovu mladých je nutno použít chůvy - krmiče. Do 10 dnů stáří mladých jsou jejich původní rodiče schopni je nakrmit, ale později to již není možné z důvodu formování tvaru krátkého zobáčků. Ve většině případech mláďata hynou hladem a proto musíme tomuto úskalí chovu věnovat velkou pozornost. Někteří chovatelé mění těsně před líhnutím raději vajíčka a nechávají mláďata vylíhnout již pod adoptivními rodiči.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.