GEORGIJEVSKÝ BĚLOHLAVÝ BĚLOOCASÝ ROUSNÝ TLESKAČ

12. února 2008 v 19:16 | LAJ |  Plemena tleskačů
GEORGIJEVSKÝ BĚLOHLAVÝ BĚLOOCASÝ TLESKAČ
V polovině 20.století v městě Georgijevsk, na jihovýchodě Stavropolského kraje, vzniklo plemeno modrých, bělohlavých-běloocasých-rousných tleskačů jako samostatné plemeno holubů Jihu Ruska.
Město bylo založeno v 18.století, podobně jako řada jiných měst Severního Kavkazu, např. Krasnodar, Rostov na Donu aj. jako vojenská pevnost. Z historického hlediska je Georgijevsk zajímavý i tím, že zde byl podepsán dokument o připojení Gruzie k Rusku. Rozprostírá se v Předkavkazí na náhorní plošině, na řece Podomek, přítoku řeky Kumy.
Počty holubů se postupně s osídlováním rozšiřovaly počátkem 19. století a přibližně v tuto dobu začalo i cílevědomé šlechtění modrých bělohlavých-běloocasých-rousných. Proč právě v Stavropolském kraji a konkrétně v Goergijevsku vzniklo toto plemeno? Odpověď je celkem snadná. Toto území, počínaje historickým osídlováním kozáky, se stalo centrem chovu rousných tleskačů a chov byl rozšířen i do dalších městech jako Buděnovsk, Mineralnye Vody aj. což jsou místa s příznivými podmínkami pro chov a šlechtění těchto holubů. Na druhé straně hlavního hřebenu Kavkazu bylo Zakavkazí, jehož část patřila k Persii. A právě tam byly známy vynikající chovy rousných holubů. Odtud se dostali do Ruského Ipmeria v době kozáckých pochodů. Jak je známo, územím Severního Kavkazu procházela známá Hedvábná Stezka. Na území současného Buděnovska bylo město Madžar, které bylo i hlavním městem Severního Kavkazu ve 14.- 15. století. Všechny okolnosti předurčily tuto oblast centrem chovu rousných holubů a Georgijevsk se tak díky svému geografickému položení a nadšení tamních chovatelů stal místem vzniku tohoto plemene.
Šlechtění trvalo nejedno desetiletí a první exempláře georgijevských tleskačů měly " rozmazanou " kresbu, nepřesnou a řadu dalších chyb : strakaté ocasy a hlavy. Byly nedostatečně jasné plemenné znaky a v počátcích byli tito holubi nazýváni šedo-pestrýmí.
S postupem let se v exteriéru zlepšovali, k dalšímu chovu byli vybírání jen ti nejlepší jedinci a byla upevňována nová kresba severokavkazských tleskačů. V současné době v řadě regionu Kavkazu tyto holuby, podobně jako v minulosti, nazývají stále šedo-pestrými, ( u nás budeme hovořit o modré barvě ), nehledíc na ideální kresbu opeření. Nejvíce a nejčastěji je užíváno národní pojmenování názvů holubů modře-lysí. Scházející chocholka v této situaci nehrála žádnou roli - název "lysý" holub je odvozeno od bíle zbarvené hlavy.
Doposud byl původ těchto holubů a jejich název, dokonce i na Severním Kavkaze, většině chovatelů poměrně neznámý. Byli vyšlechtění cestou křížení modravě šedých štítníků, bělavých a bílých tleskačů. Byl rovněž nedoceněn podíl holubářů z Georgijevska na vzniku tohoto plemene tleskačů. Dlouho nebyl v ani jednom katalogu uváděn původní název, dokazující právo Georgijevska nazývat plemeno svým názvem. Ve Stavropolském kraji se ví, čí jsou to holubi a nikdo tento fakt nezpochybňuje. Bohužel se nedochovaly doklady o holubářích, kteří se o vznik těchto tleskačů přičinili a podařilo se jim ustálit tyto modravě šedé tleskače na Severním Kavkazu. Věříme, že se tento fakt neztratí a všichni budou toto pojmenování uznávat.
Plemeno je poměrně mladé, přesto se exteriérové znaky přenášejí na potomstvo velmi uspokojivě. Někdy se stane, že od páru bělohlavých-běloocasých dostaneme odchov modravě šedý nebo bílý s barevnou skvrnou na zadní straně krku. Při páření modravě šedého holuba s bílým hřivnatým dostaneme taky modravě šedé bělohlavé-běloocasé. Mnozí chovatelé však dělají velkou chybu, když získají od bělohlavých rodičů, tyto jinak zbarvené jedince a považuji je za nečistokrevné a vyřazují z chovu. Naopak právě staří a zkušení holubáři tyto holuby "drželi" jako výchozí chovný materiál, pářili je mezi sebou a dostávali vynikající potomstvo. Takto sestavený pár prodali zcela ojediněle a vždy je drželi ukryté před očima návštěv a hostů. Problém je však sestavit pár z modro šedého samce a bílé hřivnaté samičky nebo naopak. Vždy tomusí být potomci bělohlavých.
Výskyt chocholatých a hladkohlavých je celkovém genofondu plemene přibližně v poměru 4:1. Proč ? Protože původně se chovali v poměru zhruba půl napůl, ale postupně byli hladkohlaví vlivem módního trendu opomíjení a preferovali se holubi s pernatými ozdobami a tak se chocholatí dostali do popředí pro svou větší líbivost. V současné době je hladkohlavých původní linie tak málo, že je zázrak se s nimi setkat. Kresba chocholky je dosti složitá. Např. u armavirských bělohlavých je chocholka barevná z obou stran, u georgijevských je z přední strany bílá. Stává se, že i od hladkohlavých odchováme potomstvo chocholaté s vysokou a širokou chocholkou od ucha k uchu. Kresba bílé hlavy je taky odlišná od armavirských.
Po léta šlechtitelské práce se vyčlenilo několik linii modravě šedých bělohlavých rousných tleskačů. 1. dlouhozobí - mají úzkou a protaženou hlavu, většinou jsou hladkohlaví. 2.s vysokým čelem -a zkráceným zobákem i více hranatou hlavou, převažují chocholatí ptáci. Na Severním Kavkaze je komplikované plemeno tleskačů a to mozdocký bělohlavý tleskač, který má více zkrácený zobák a vyskytují se holubi skoro až krátkozobí i středozobí. , mají velké rousy na nohou a odlišují se i stylem a délkou letu, tvarem těla a postavou.
V současné době se letové vlastnosti modravě šedých bělohlavých postupně ztrácejí. Souvisí to však se způsobem chovu, protože většina chovatelů je přenáší na voliérové a velmi zřídka kdy v průběhu roku honí holuby k letu, což je zapříčiněno obavami z útoků dravců. Holubi se stávají vzácnými a projevují se problémy s obstaráváním chovného materiálu.
Létají ochotně a vysoko, předvádí úžasnou "hru" v letu. Jsou to různé akrobatické prvky, hrabou nohama ve vzduchu, dělají přemety ve sloupovém letu aj. Ve vzduchu vydrží vzhledem k fyzické náročnosti prováděných úkonů 30 až 40 minut. Vyskytnou se však i jedinci, kteří po důsledném trénování vydrží létat 5 i více hodin. V kvalitě předváděných akrobatických prvků jsou velice pečliví a vytrvalí. Toto se projevuje velice brzy, údery jsou silné a hlasité, suché, přemety rychlé a dokonalé, přesto elegantní. Z chovu se vyřazují jedinci, kteří létají "stuhovým" stylem letu. Nejvíce se cení takoví holubi, kteří létají do vysokého sloupu a let vyplňují přemety, tleskáním a především hrabáním nohou. Preferuje se upevňování těchto znaků, což je velice důležité pro jejich další uchování a vývoj. Kdo tyto holuby jednou uvidí na vlastní oči, určitě mu učarují a zůstanou dlouho v paměti, pokud s jejich chovem nezačnou.
POPIS GEORGIJEVSKÉHO BĚLOHLAVÉHO BĚLOOCASÉHO TLESKAČE
Celkový vzhled : silný, hrdý holub, harmonické stavby těla, 35 - 38 cm dlouhý.
Linie 1. (dále 1.) - dlouhozobý holub
Linie 2. (dále 2.) - s kratším až střední zobákem
Hlava :1. suchá, protažená
2. kulatá a vysokým čelem, chocholatá i hladká, chocholka je široká vysoká od ucha k
uchu. Temeno mírně ploché.
Obočnice : světlá
Zobák : 1. světlý, tenký, na konci lehce zahnutý, 22 - 24 mm dlouhý
2. světlý, širší, 17 - 19 mm dlouhý
Ozobí : 1.světlé, hladké, málo rozvinuté, přilehlé
2. světlé, hladké, více rozvinuté
Krk : středně dlouhý s lehkým prohnutím
Hruď : mírně vyklenutá, středně široká,
Záda : v ramenou široká, delší, plynule přecházející do ocasu
Trup : delší, přiměřený velikosti, lehce prohnutý
Křídla : delší, dobře přitažená k tělu, dotýkají se konci a ležící na ocase. Při sevřeném křídle vystupují 8 - 10 péra prvního řádu.
Ocas : uzavřený, středně dlouhý,složený z 12 ocasních pér.
Nohy : silně opeřené, péra rousů dosahují velikosti až 20 cm, minimální délka je povolena 10 až 12 cm. Supí péra plynule přechází do rousů a utváří jednolitý celek.
Peří : husté, pevné, pružné se svítivým leskem, stvoly tenké a pružné se širokými prapory.
Kresba : všechno barevné opeření je syté s leskem, rozhraní barevných a bílých ploch je přesně ohraničeno
Barva : modrá, bělavá, hruď bývá výrazně tmavší barvy na rozdíl od boků. Barevné plochy se pravidelně střídají s bílou.
Bílé - hlava 23 až 28 mm , může být varianta s bílým límečkem, ne více však jak 8 - 10 cm, první ruční letky 7 - 9 na obou křídlech v symetrii, podocasí a nadocasní, ocas, břicho, rousy a přední strana chocholky
Barevné : trup, krk, letky II. řádu, pruhy na křídlech černé barvy, výrazné, pravidelné
Let : klidný a pomalý s plynulým přechodem do sloupového letu s rychlými přemety, tleskání a hrabáním nohou ve sloupovém letu.
Malé vady : chocholka nepřecházející v hřívu, barevné péra v bílých letkách, asymetrie, méně než 7 - 5 bílých pér prvního řádu v křídle, více než 2 barevná péra v ocase. Hluboký zákres hlavy, dlouhý límeček,
Hrubé vady : strakatost hlavy, křídel, ocasu, nepravidelná kresba odlišná od standardu, úzká a šikmá chocholka, každé oko zbarvené jinak, tmavá obočnice, barevné rousy, , méně než 5 bílých ručních letek, rousy menší než 10 cm, let a hra do stuhy.
Text : Lumír a Anna Justovi, Teplilce, ČR
Nikolaj Čechlatov, Rostov na Donu, Rusko
Foto : Nikolaj Čechlatov, Rostov na Donu, Rusko
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuzanka vaňková zuzanka vaňková | E-mail | 31. července 2008 v 14:06 | Reagovat

jsou moc moc moc krasni!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.