KURSKÝ VYSOKOLETEC

5. února 2008 v 17:19 | LAJ |  Plemena holubů Ruska
KURSKÝ VYSOKOLETEC
V historické období chovu holubů v Rusku bylo vyšlechtěno více než 100 nových plemen. Patří k nim i kurský vysokoletec, který vznikl v polovině 19.století přičiněním chovatelů z Kurska. Patřící do skupiny holubů bezkružných vysokoletců. Formování tohoto plemene začalo selekcí místních vysokoletců a čistých voroněžských čergašů a následně jejich křížením, jak je známo z dostupné literatury. Tak vlastně vznikli azarovští holubi, kteří se vyskytovali nejvíce ve strakaté kresbě. Kurský vysokoletec se vyznačuje mimořádnými letovými vlastnostmi. Let je většinou skupinový (létají v hejnu), vystupují vertikálně vzhůru k nebi a po nalezení vzdušných proudů přechází do třepotavého letu. Postupně se zvedají výš a výš až docela zmizí z dohledu lidského oka. Sesednutí holubu je pomalé a klidné, opět třepotavým letem ve vertikální formě, podobně jako vzlet. Kurští vysokoletci zůstávají ve vzduchu 5 až 6 hodin, dobře trénovaní holubi i déle. Jsou velice silně fixování k domovou a velice zřídka se ztrácejí, mají velice dobrou orientaci. Stejně jako mnohá jiná plemena holubů i kurští vysokoletci velice těžce přežívali období 2.světové války. Německými okupanty byl vydán příkaz na celoplošné vybití holubů a jen díky odvaze a lásce některých lidí k těmto holubům, které porůznu skrývali a chovali ve dnes zcela neskutečných podmínkách, jako plemeno přežili. Tito holubi byli zachováni bez ohledu na zbarvení a kresbu, protože důležité bylo udržet skvělé letové vlastnosti. Exteriér v dané době nebyl vůbec důležitý. Proto bylo možno vidět holuby převážně různě strakaté, le i jednobarevné. To nejpodstatnější však je, že zůstal zachován styl letu stejný jako v minulosti a je prioritním ukazatelem kvality holuba a jeho příslušnosti k plemenu.
U tohoto plemene rozlišujeme několik typů. Velký znalec a milovník tohoto plemene A. Dmitričenko je doporučuje členit na čtyři skupiny. U holubů prvního typu je výrazná velká a kulatá hlava s bílým čelem, tmavé až černé oči se světlou, žluto-šedou obočnicí. Zobák střední délky, spíše tenší, světle tělové barvy, někdy s potemnělou horní části. Krk středně dlouhý, přecházející plynule v širokou a mírně vyklenutou hruď. Trup silný, pevný a krátký. Nohy červené, středně dlouhé a neopeřené. Peří je pružné, pevně přilehlé k tělu, lesklé. Mimo bílých plošek na hlavě se bílá péra vyskytují i pod zobákem, na břichu, zádech a v podocasí, někdy i uprostřed ocasu. Rovněž v každém křídle je 5 až 10 křídelních letek prvního řádu bílých.
U holubů druhého typu je hlava menší, přesto výrazná s krátkým, středně silným, světlým zobákem. Jedná se většinou o ptáky s tmavým čelem, často mají bílé skvrnky za očima, kdy oči mají v tomto případě tmavě hnědě zbarvené.. Je-li opeření kolem oči černé, většinou mají holubi oči světle meruňkové. Toto zbarvení oči je velice elegantní, ale setkáváme se ním zřídka. Z větší části jsou oči zbarvené světle perlově. Někdy se vyskytují holubi s nestandardním zbarvením nebo i s každým okem jiné barvy. Krk u tohoto typu holubů je slabší a mírně zúžený. Prsa, především u samiček, bývají krásně zeštíhlená. Tělo je mírně protáhlé. Co do velikosti, jsou o poznání menší než holubi prvního typu. Trup je nízko nesen, nohy červené, neopeřené, drápky světle tělově zbarvené. Opeření pevné, husté, svitné, silného lesku. Křídla široká, péra prvního řádu (5-7) bílé. Ocas je složen z 12 až 14 širokých ocasních pér.
Třetí typ stavbou a tvarem hlavy a trupu připomíná holuby druhého typu. Je pravdou, že holubi tohoto typu mají mírně větší hlavu s vystouplým čelem. Zobák je krátký, světle růžový, oči tmavě hnědé u ptáků s bílou hlavou, perlové u barevných. Většinou se vyskytují v barvě modré černopruhé, na krku a zádech jsou tmavě šedí se silným zeleným leskem. Ocas je rovněž tmavě šedý, se širokým a tmavým koncovým pruhem. Vyskytují se holubi většinou modří i bezpruzí, zřídka s červení. První byli velmi populární v městě Jelec ve dvacátých létech. Počátkem roku 1950 a v následujícím období bylo možno slyšet mezi chovateli o jeleckých holubech. Byli to holubi většinou ve strakaté kresbě vyšlechtění v městech Jelec L a nejbližším okolí. Dnes jsou známí především v tmavě šedé barvě.
Pro holuby čtvrtého typu je charakteristická strakatá kresba opeření. Jsou to ptáci s velkou, silnou až hrubou hlavou. Zobák je široký a silný, středně dlouhý, světle tělové barvy. Oči, jako většinou tmavé s načervenalým leskem,někdy s houbovitou obočnici. Krk je velmi široký, přecházející v silně vystouplou hruď. Tělo delší, nohy silné, neopeřené. Křídla široká a dlouhá, lehce přitažená k bokům a ocasu. Konce křídel dosahují až konce ocasu. Vyskytují se často s bílým čelem, tvářemi a skvrnkou na krku. Hlava a zadní krk, hruď a ramena bývají černé barvy se zeleným leskem, nebo tmavě modře se širokým ocasním pruhem. Ostatní opeření - na křídlech, břichu a podocasí je bílé.
Barva a kresba kurských vysokoletců má druhotnou roli, nejdůležitější je let. Někteří chovatele se snaží prošlechtit u černě zbarvených holubů i černého ocasu, což je vysoce ceněno a platí i pro ostatní barevné rázy. Kdo viděl na nebi tyto překrásné ptáky ví, že při pohledu na jejich let se až tají dech a oči není možné odtrhnout od létajících holubů a zůstane navždy v paměti.
Nezávisle na typu, křídla a ocas mají vždy velkou plochu, což dává možnost holubům létat ve velké výšce. Za letu je ocas široce roztažen tak, že krajní ocasní péra se dotýkají křídel. Úchvatný je let kurských vysokoletců za ranního rozbřesku. Pravdou starých chovatelů těchto holubů je, že ten kdo se bude zabývat barvou a kresbou, nebude mít nikdy holuby, kteří budou dobře létat. Jeden starý a zkušený ruský holubář Pečonkin říkával : " Budeš-li se honit za barvou, ztratíš let !" Stále častěji se setkáváme s exteriérově krásnými ptáky, kteří však už přestali létat docela. Holub na nebí působí širokým dojmem a jsou i holubi s různými záběry křídel. Ta bývají ostrá a zakulacená, plochá a prohnutá. Setkáme s holuby na vyšší noze i na krátké noze. Ocasní i křídelní péra by měla být dosti široká. Je velice špatné, léta-li holub po nebi sem a tam a nestojí na místě. Kurští holubi, kteří takto plošně létají by měli být z chovu vyřazeni. Existence mnoha typu kurských svědčí o tom, že je toto plemeno rozšířeno v mnoha oblastech Ruska a v různých klimatických podmínkách s různou intenzitou větrů.
Bohužel se v poslední době toto plemeno holubů stává předmětem komerční činnosti některých chovatelů a i v Kursku se zapomíná na jejich letové vlastnosti, pro které byli tito holubi šlechtěni po mnoho generací. K jedněm z mnoha nadšeným chovatelům těchto holubů patří i Igor Rukin z Tambova, jehož holubi patří k absolutní špičce jak v letu, tak i v exteriéru. Je rovněž nutné připomenout skutečnost, že v žádné zemi na světě není plemeno s bezkružným letem. Tyto plemena byla vyšlechtěna pouze na zemí bývalého Sovětského svazu, konkrétně a především v městech Kursk a Jelec v Lipecké oblasti.
Dnes už kurský vysokoletec není nedostupný ani pro naše chovatele. V současné době a jako jedním z prvních chovatelů v České republice je pan Josef Voráček z Klatov. Jaké budou projevy jejich letových dovednosti v našich klimatických podmínkách se dozvíme časem.
Jako základ na vypracování návrhu standardu byl použit popis A.A.Dmitričenka. ( Pticevodstvo, č.7., r.1978.)
Celkový vzhled : holub střední velikosti, délky 34 až 36 cm, masivního až hrubého vzhledu, přesto elegantního, pevné a silné stavby těla s přiměřeně vysokým postojem na neopeřených, středně vysokých nohách.
Hlava : hladká, poměrně velká, oválného tvaru, se širokým a vyklenutým čelem
Oči : velké, živé, výrazné, tmavé, spíše černé, lemováné světle šedou dvojitou obočnicí,
Zobák : středně dlouhý, klínovitého tvaru, tupý, silný, světle tělové barvy ( u modrých rohové barvy, s čelem tvoří skoro přímou linii s mírným prohybem, u samic je zobák slabší jako u samců.
Ozobí : dobře vyvinuté, světlé, hladké
Krk : středně dlouhý, plný, rovný, od hlavy k ramenům zlehka se rozšiřující a plynule přecházející v hruď. U samic jemnější.
Hruď : široká, mohutná, obloukovitě vyklenutá s dobře vyvinutou svalovou hmotou
Záda : v ramenech široká, lehce se svažující k ocasu a tvoří s nim rovnou linii.
Křídla : dlouhá, pevně přitažená k tělu, křídelní péra široká, pružná, , konce křídel leží na ocase.
Nohy : středně vysoké, pevné,neopeřené, červené, drápky světle tělové barvy.
Ocas : široký, rovný, plochý, složený z 12 až 14 širokých rýdovacích pér, pevně složený, při lehkém pohybu v rukou jej roztahuje do půlkruhu,se zády leží v jedné rovině
Opeření : husté, pevně přilehlé k tělu, pružné s leskem
Barva a kresba : většinou černá, vyskytuje se i červená, modrá a žlutá, na krku se silným fialovým leskem, čelo a přední část hlavy v úrovni očí bílé a taky 7 - 10 křídelní letka prvního řádu v každém křídle.
Malé vady : úzký a dlouhý trup na nízkých nohách, úzký ocas a křídla, tenký v horní části zašedlý zobák, úzká kresba na čele, bílá skvrna na hrdle, 5-6 bílých pér v křídle nebo různý počet (rozdíl 2-3) v každém křídle, bílá péra v ocase, bílá péra na břichu a v podocasí.
Velké vady : úzká, suchá hlava, červené oči, červená obočnice, různookost, úzký, dlouhý, černě zbarvený zobák, tenký a dlouhý krk, úzká a propadlá hruď, chocholatost, opeřené nohy, chybějící bílá kresba na hlavě, zcela bílý ocas nebo z větší části bílé zbarvený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.