BLAGODARNĚNSKÝ TLESKAČ

23. března 2008 v 18:33 | LAJ |  Plemena tleskačů
BLAGODARNĚNSKÝ TLESKAČ

O historickém významu tohoto plemene tleskačů hovoří i umístění holuba tmavě červené barvy s bílou hlavou v erbu města Blagodarnoe ve Stavropolském kraji. Písemné doklady se bohužel nedochovaly, přesto staří holubáři uvádějí v ústním podání teorie, jež se vážou k tomuto počinu, tedy umístění letícího holuba do znaku města. Ještě na začátku Velké Vlastenecké války byla v krajském muzeu, v oddělení "Živočišný svět Severního Kavkazu" expozice představující savce, ptáky a jiné živočichy, se kterými bylo možno se setkat ve Stavropolském kraji. Na viditelném místě bylo možno uvidět holuba, který se velmi podobal blagodarněnským. Byla však u něj tabulka s nápisem "Turecký holub". Jiné informace tam nebyly. Vyprávěl o tom "veterán" holubářů Grigorij Ivanovič Kovjazin.Uvádí se i druhá verze, ke které se přiklání i významný holubář Blagodarněnska B.Kašporov a tato teorie vešla do historického povědomí. Po obsazení ruskými vojsky a dobytí pevnosti Izmail, generál A.V.Suvorov chtěl odměnit vojáky a důstojníky vyznamenáním. Navržených vojáků se ukázalo velice mnoho a medaile pro všechny nebyly. Tehdy se Alexandr Vasiljevič obrátil k vojákům a požádal je, aby počkali, než dovezou chybějící medaile. Vojáci poprosili A.V. Suvorova, zda by jim povolil návštěvu doma a zda by si mohli vzít s sebou holuby, kteří zde žili na místní mešitě.
Generál udělil souhlas. Hlavní roli na dobytí pevnosti Izmail sehrál Iosif De-Ribas - velitel Černomořské lodní flotily, složené z kozáckého vojska atamanů Golovatého a Čepegi, a dalších vojsk granátníků. Zjistilo se, že mezi kozáky bylo mnoho těch, kteří žili v Blagodarném či v Blagodarněnském okrese Stavropolského kraje A ti si přivezli domů holuby, což se stalo v roce 1790. A toto datum je možno považovat za začátek rozvoje chovu a šlechtitelské práce.
V následující době bylo možno zaslechnout ve městě ještě jednu zajímavou verzi, která však nemá přímé účastníky. V ní se hovoří o tom, že jako první, do oblasti Blagodarněnska, před mnoha sty léty, turecké holuby přivezl Manannikov a první název holubů byl " manannikovští". Všechny uvedené verze si neprotiřečí, spíše doplňují jedna druhou a ukazují na turecké kořeny blagodarněnských holubů. Přivezení ptáci se velice odlišovali od současných blagodarněnských. Neměli přední vrkoč, byli červené a žluté barvy , středozobí a dlouhozobí, s málo opeřenými nohami a holými prsty. Zadní chocholka nebyla tak široká a nepřecházela na zadní straně krku do hřívy. Co to bylo za turecké plemeno? Jednoznačnou odpověď neznáme. Nikolaj Čechlatov hledal pomoc u velkého znalce a oborníka na turecká plemena a člena turecké asociace Kurta Sent Džona, žijícího v Americe. Podle jeho názoru se jednalo o dyjarbakirské turecké tleskače, kteří se vůbec nepodobali většině plemen holubů chovaných na Kavkaze. Byli středozobí, dvojvrkočatí, jednovrkočatí,chocholatí i hladkohlaví, s nízkou postavou aj. Přední vrkoč byl dobře rozložený ve tvaru rozkvétající růže, podobný jaký mají holubi z Buchary, zadní chocholka byla dostatečně vysoká, od ucha k uchu, překrásně harmonizující s předním vrkočem. Dyjarbakirští holubi nejsou bubláci, ale tleskači, a bucharská krev v nich vůbec není, jak se mnozí domnívali. Stejně tak je to u blagodarněnských.
V prvopočátcích holubi předváděli krásu svého letu včetně prudkého přechodu do sloupového letu. To jsou i znaky současných dyjarbakirských. Dříve, před mnohá a mnoha léty však plemeno vypadalo zcela jinak. Bohužel sami Turci o tom nemají žádné písemné dodklady. Přesto se přiklání ke skutečnosti, že dyjarbakirští holubi jsou nejpravděpodobněji předky blagodarněnských. Není až tak důležité, odkud se tito holubi objevili, podstatné je, že v současné době se objevují na různých výstavách, jsou zapsání v místních i zahraničních katalozích, stávají se vítězi národních i mezinárodních výstav a uznávaní daleko od svého domova. Nyní se podíváme na evoluční výboj blagodarněnského tleskače. V období od roku 1790 do padesátých let 20. století se u holubů cenil především let a letové vlastnosti včetně tleskání a provádění přemetů. Selekce se ubírala tímto směrem a let s akrobatickými prvky se vždy stavěl na první místo. Neznamenalo to však, že exteriérové znaky zůstávaly v pozadí, ale staly se druhořadými, přesto se přidružovaly k vlastnostem letovým do společných požadavků na toto plemeno. Dominovali chocholatí ptáci, přesto byli i hladkohlaví a taky "vousatí". V barvě převládali červení a červení kapratí. Žlutí a černí byli velice vzácní. Rousy byl malé a krátké, prsty neopeřené. V šedesátých a sedmdesátých létech 20.století, při práci s " vousatými"jedinci byl získán přední vrkoč a taky upevněn dědičně, rousy se prodloužily. Stanovily se ústní požadavky na exteriér holubů a plemeno se pomalu začalo podobat současným holubům. V osmdesátých létech probíhají závažné změny. Holubi se přestali honit a trénovat v letu, exteriéru a dokonalému vzhledu se věnovalo více a více času. Byla "přilitá" krev jiných plemen holubů a v současné době již bohužel musíme tyto holuby rozdělovat na : pravé tleskače a na dekorativní blagodarněnské holuby.
Za pomoci bucharských bubláků byla vyšlechtěna nová dekorativní linie, blagodarněnský bílý, obdivuhodně krásný holub s bohatými chocholy a obrovskými rousy. Ptáci na rozdíl od bucharských nejsou tak robustní, mají pružné péra, zkrácený zobák - což je silně odlišuje od bucharských holubů. Je taky linie okrasných černých a černých bělohlavých. Velice krásní jsou černí bělohlaví holubi s bílými rousy. V současné době byly vyšlechtěny tyto barevné rázy : červený, červený bělohlavý, žlutý, žlutý bělohlavý, černý, černý bělohlavý a bílý.
Díky letovým vlastnostem a líbivému vzhledu, krásným pernatým ozdobám a celkově líbivému vzhledu byli holubi dovezeni kozáky z Turecka do současného Blagodarněnska, kde začala šlechtitelská práce. Za více jak 200 let zdejší holubáři představili nové plemeno, odlišující se od původních tureckých holubů a také od plemen z Kavkazu. Změnila se kresba opeření, představili efektní, grandiózní bělohlavé holuby s délkou opeření okolo 6 cm dobrými letovými vlastnostmi. Sami Turci zůstali nad uměním ruských holubářů udiveni. Historické, sociální i geografické vlastnosti tohoto regionu jej předurčily pro euroasijské formování a dosažení unikátního plemene holubů., přizpůsobitelného zdejším podmínkám. A tak dostali tito vznešení a jedineční holubi název " Blagodarněnští tleskači"
Kavkaz samotný se jeví jako zajímavý a rovněž složitý. Nikdy nebyl izolovaný. Příroda a umění holubářů dokazují, jak lze společně dojít až tak daleko, že lze při vzájemné shodě představit světu zcela něco nového a jiného. Jsou to jedineční a svérázní holubi zdejší oblasti na Jihu Ruska, kteří mají přední vrkoč. Dalším krokem se jeví snaha o vytvoření nových variant cestou křížení s původními kavkazskými plemeny a tak se dá předpokládat, že brzy uvidíme holuby černé či žluté, kdy po přepeření dostanou bílou hlavu a bílé skvrnky na štítech křídel. Většina holubů Severního Kavkazu se narodí s určitou barvou a udrží si ji po celou dobu svého života. Let blagodarněnských je rychlý, s výstupem do sloupu, s prudkými přemety a tleskáním, Létají jak v hejnu tak individuálně. V poslední době se však vše mění a např. v městě Blagodarněnsk žilo po válce na 129 holubářů, dnes je to všeho všudy 11!
V současnosti je nejlepší a největší kolekce těchto tleskačů nikoliv ve městě Blagodarném, ale ve Stavropolu, v chovu generála Eremčenka. Holuby si dovezl z různých míst a měst.
Se vzácností těchto holubů rostou i legendy o jejich letu a fenomenálních letových vlastnostech a jejich exteriéru. Nehledě na minulost těchto holubů, jako samostatné plemeno byli uznáni teprve před několika desítkami let. Milovníky blagodarněnských tleskačů najdeme nejen na Severním Kavkaze, ale na Sibiři, na Dálném Východě, v evropských zemích i v Americe. Každým dnem počet zájemců o chov těchto holubích krasavců roste, přesto že cena je poměrně vysoká. V poslední době se pohybuje kolem 4 až 6 tisíc za pár.


Celkový vzhled : střední velikosti, pevné, ale jemné stavby těla, trup rovný, mírně nakloněný dozadu k ocasu
Hlava : kulatá, široké čelo, chocholatý nebo dvojvrkočatý pták
Oči: výrazné, duhovka světlá, panenka černá
Obočnice : světlá, široká 1 až 2 mm
Zobák: střední velikosti, světlý, středně silný, mírně a zlehka na konci zahnutý dolů, dlouhý 15-16 mm, měřeno od koutku ke špičce zobáku
Ozobí : světlé, hladké,slabě vyvinuté
Krk: rovný, krátký, plynule se rozšiřující k hrudi
Hruď : vypjatá, středně široká
Záda : v ramenou široká, delší zlehka se svažující k ocasu
Trup : delší, přiměřené velikosti a růstu
Křídla : delší, pevně přitažená k tělu, dotýkají se konci a ležící na ocase, při složeném křídle 10, 9 a 8 péro prvního řádu vystupuje nad obrys
Ocas : složený z 12 širokých a pevně semknutých pér, běžné šířky
Nohy : nízké, hustě opeřené rousy 6 až 8 cm dlouhými
Pernaté ozdoby : přední vrkoč tvaru růžičky, pevně přisedlý k čelu, zakrývající čelo, ozobí i část zobáku. Zadní chocholka je plná, hustá a bohatá, vysoká, široká, lasturovitá, přecházející v hřívu
Kvalita opeření : husté, pružné, pevné s leskem, stvoly tenké, pevné se širokými prapory
Barva a odstín : tmavě žlutá, tmavě hnědá, s višňovým leskem, černá, barevné opeření se silným leskem, na štítech s výrazným leskem, což přidává vzhled načechranosti
Kresba : hlava, péřové ozdoby a horní část krku bílé, na nohou několik bílých pér. Všechno opeření spodní části krku, hrudi, trupu, křídel, ocasu a rousů - barevné.
Let : rychlý, s výstupem do sloupu, poté následují rychlé přemety s typickým, suchým tleskáním. Délka letu není dlouhá.

Malé vady : růžový nádech duhovky, chocholka bez hřívy, křídla bez vystupujících letek nad záda, strakatost, bílé rousy, strakaté štíty
Velké vady : úzká hruď, svěšená křídla, zašedlá křídla, úzká a šikmá chocholka, přední vrkoč rohovitého tvaru, slabě opeřené nohy, dlouhý a tenký zobák.

Text : Lumír a Anna Justovi, Teplice-ČR, Nikolaj Čechlatov, Rostov na Donu-Rusko,
Členové Asociace chovatelů tleskačů Ruska
Foto : Nikolaj Čechlatov

Na foto holubi : A.P.Akinina, A.V.Kovjazina, N.V.Fedosova, V.P.Parfenova, a.A.N.Dulneva aj. ze Stavropolské oblasti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Margetín Margetín | 23. března 2008 v 22:48 | Reagovat

Srdečne zdravím. Tieto holuby som mal možnosť vidieť v Dachau na výstave, a boli jedny z tých čo ma neskutočne zaujali, veľmi podobné, len opačné sfarbenie mali Botošanské kotrmeliaky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.