FRUNZSKÝ REJDIČ

12. dubna 2008 v 5:23 | LAJ |  Plemena holubů Střední Asie
FRUNZSKÝ DVOJVRKOČATÝ REJDIČ - AKROBAT Z BIŠKEKU.

Již v minulosti byli v městech a vesnicích Kirgizie chováni holubi. Tak jako v ostatních republikách Střední Asie i v Kizgizii se většina chovatelů věnovala chovu uzbeckých tleskačů, které získali ze sousedních oblastí Uzbekistánu. V menší míře jsou však chována i jiná plemena jako např. pávíci, voláči, mastná plemena a poštovní holubi.
Opětovně se holubáři hlavního města Kirgizie - Frunze (Biškek) vydali cestou křížení různých plemen s jediným cílem, získat plemeno holubů zcela nové. Existence chocholatého rejdiče je mimovolně přivedla na myšlenku vyšlechtit holuba dvojvrkočatého. Cílem bylo dosáhnout jednobarevného holuba, střední velikosti, výrazných oči jako mají racci, tvaru hlavy královeckého rejdiče ( Pobaltský barevnohlavek ), obočnice a zobáku orlovského bílého, s chocholkami a rousy uzbeckých tleskačů.
Velký milovník a znalec holubů I.TRIFONOV se v roce 1954 rozhodl tento úkol vyřešit. Společně s jiným frunzským chovatelem S. Stremouchovem se pustili do dlouholeté a náročné práce. Později se k nim přidali další významní chovatelé např. Pochalko, Gračev, Kiselev, Machmutchodžajev, Omarov, Topolov aj. V začátku použili plemena např. : orlovské bradaté, smolenské grače, moskevské, mičurinské, dominikánské, německé racky, moldavské dvouvrkočaté, Královecké rejdiče, uzbecké dvojvrkočaté tleskače. Následovalo neuvěřitelné množství křížení a kombinací, příbuzenská plemenitba různých typů v kombinaci s umělým odchovem, přísnou selekci a upevňováním vybraných plemenných znaků. To vše umožnilo představit na výstavě v Moskvě v lednu 1987 zcela nové plemeno a hned na něj získat zvláštní ocenění a uznání. A dostalo název frunzský dvojvrkočatý rejdič ( kotrlák).


V následujícím období byl přičiněním významných chovatelů města Frunze zpracován i písemný standard pro dané plemeno v tomto znění :

Celkový vzhled : holub střední velikosti 32 až 34 cm

Hlava : nevelká, suchá, krychlového - hranatého tvaru se širokým čelem, na kterém je přední vrkoč tvaru rozetky. (Jakoby zorčesané na pěšinku.) Na zátylku je nízká chocholka krásného tvaru.

Zobák : velice krátký, silný, u všech barevných rázů světlý.

Ozobí : vyvinuté, světlé až bílé

Oči : velké, výrazné, světlé, u bílých holubů tmavé-vikvové.

Obočnice : široká, jemná

Krk : široký, pevný, dobře přiléhající k trupu

Hruď : široká, zaoblená

Nohy : střední, hustě opeřené

Křídla: pevně přilehlá k tělu, leží na ocase

Ocas : pevně semknutý,stejnoměrný, složený z 12 pér

Opeření : jednobarevní bílí, černí, žlutí, červení, popelaví, mramoroví

Přípustné vady : chybějící zadní chocholka, mezery v rousech, kulatá hlava

Nepřípustné vady : chybějící přední vrkoč, špičatý přední vrkoč, dlouhý zobák, žluté oči, červená obočnice, strakatá kresba opeření.


Problémem a nedostatkem nadále zůstává skutečnost, že větší část holubů je chována ve voliérách, přesto, že při pravidelném a systematickém trénování velice dobře létají a předvádějí všechny akrobatické prvky předepsané pro rejdiče-tleskače.
Někteří mimo městští chovatelé chybně považují tyto holuby za elitní jedince uzbeckých tleskačů a používají je ve svých chovech pro zlepšení a upevnění vlastnosti uzbeckých. Toto však nelze dělat, jako při plemenném křížení, protože se ztrácejí u dalšího potomstva pravé plemenné znaky frunzského rejdiče.
Z materiálu A.Rešetnikova, Biškek, Kirgizie
Foto : G.Lozko
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.