LÉTÁNÍ NA SKŘÍNKU

20. dubna 2008 v 5:26 |  Postřehy z chovů
LÉTÁNÍ NA SKŘÍNKU
Někomu se bude zdát toto slovní spojení nepochopitelné, snad i nesmyslné. Není divu. Vše je ale poměrně jednoduché, o čemž Vás přesvědčí přečtení následujících řádků. Nejdříve si ujasníme některé pojmy, abychom měli trošku jasno. Jsme zvyklí, pokud někdo holuby chová, musí z určitých principů a potřeb mít holubník a ten je jejich domovem. V něm žijí, vylétají do volného prostoru či do voliéry jak je holubům libo, nebo plánovaně chovatelem. To vše je ovlivněno způsobem a možnostmi chovu. V případě létáni na skřínku, či na klícku, nebo mezi holubáři vyznávajícími tuto techniků sportovního létání, jednoduše "na bednu", nám tato skřínka plní částečně funkci holubníku. Holubi, za určitých podmínek, nelétají do holubníků, ale na tyto spaciální skřínky. Podobně je možno využít i např. speciálně upravený přívěs za vozidlo apod. Je zde jedna výhoda - holuby můžeme vypustit na každém vhodném místě od Aše až k Tatrám, ale i "kdekoliv" na zeměkouli. Důležitou podmínku to ovšem má. Holubi, kteří jsou vybráni pro takovýto způsob létání musí být chování v takovém zařízení, které splňuje všeobecné podmínky pro běžný chov, ovšem s jedním specifikem, nesmí být chování volně s možností létat jako ostatní holubi z holubníku ven na střechu, na voliéru apod., to znamená, že nesmí znát a mít v paměti vlastní holubník a jeho okolí. Takovíto jedinci jsou naučení za každých okolností považovat za svůj domov tuto skřínku, kde mohou bezpečně po letu dosednout a dostat se dovnitř. Následně jsou chovatelem přeneseni do zařízení pro chov, kde jsou umístění, nakrmení, ošetření a mohou si zde v klidu odpočinout. Odnášejí se opět jen na další let.Takže ještě jednou, holubi nesmí mít zafixované okolí holubníku ani jeho okolí neznají. Tuto funkci přebírá z části letová skřínka a tak jako se naučí holubi létat na svůj domovský holubník, tak se naučí létat na skřínku. Vždy však mějme na paměti, že jde o sportovní a akrobatické létání holubů pro radost.
Pořádají se i velice zajímavé soutěže v tomto létání a mají i mezinárodní charakter. Holubi jsou hodnocení za letové fáze a akrobatické prvky včetně vzletu a dosednutí, určitým počtem bodů a tak se stává tento způsob holubího sportu velice vyhledávaným.
Samozřejmě není vše tak jednoduché, jak se po přečtení úvodu zdá. Je mnoho dalších faktorů, které celý průběh výcviku a vlastního letu ovlivňují a proto si některé připomeneme.
Začneme tím, že si prostudujeme dostupné materiály o tomto "holubím sportu", mimochodem v zahraničí velmi populárním. Ptáme se kolem a všech známých až do chvíle, kdy se staneme pro okolí nepříjemnými, budou před námi zavírat dveře a odmítat telefonní hovory atd. Přesto, nelepší školou v tomto směru jsou zkušenosti získané od někoho, kdo již má vlastní praxi, poznal některé chyby, kterých se sám dopustil a postupem času se dopracoval potřebné úrovně a eliminoval na minimum četnost vlastních nedostatků. A jak známe tyto lidičky, nikdy svou pomoc neodmítnou. Bohužel jich u nás v České republice není mnoho, vlastně je jich mizivě málo. (Kontaktní adresy el.pošty některých z nich jsou uvedeny v závěru článku a každý zájemce se může na uvedené chovatele obrátit.) Takže máme informace ze všech stran, myslíme si, že jsme zase o něco chytřejší, (to si však můžeme opravdu jen myslet) a pokračujeme dalším krokem. Tím je výběr vhodného plemene holubů, které bude pro tento druh zábavy vhodné. Jednoduše řečeno, naučit můžeme na tento způsob létání jakékoliv plemeno, samozřejmě přednost dáváme takovým, které mají předpoklad pro let v krvi, proto budeme uvažovat o skupině holubů rejdičů a v této fází je současný trend zaměřen na akrobatická plemena, což jsou vlastně holubi, kteří za běžného letu předvádí určité prvky akrobacie či celé sestavy. Jsou to různé horizontální i vertikální obraty a přemety, výkruty, stoupání, klesání na místě, tleskání křídly apod., nebo to mohou být holubi, kteří se snáší z nebe, lépe řečeno "padají" z nebe neskutečnou rychlostí jako kámen a těsně před skřínkou začnou "brzdit" a usednou. Mohou to být i taková plemena holubů, která si jen spokojeně krouží v určité výšce a využívají volného pohybu ve vzdušných proudech a bez jediného mávnutí křídel dokáží až několik hodin takto plout po nebi. Výběr je opravdu veliký a každý má možnost zvolit si ze široké palety holubích plemen, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že by mělo jít vhodné plemeno.O některých zajímavých plemenech holubů využívaných pro tento způsob létání si povíme příště. Je nevhodné učit létat na skřínku např. holuby kingy, parukáře aj. Opět využijeme zkušenosti některého z chovatelů a požádáme jej o radu. No a máme za sebou další posun, máme vybráno plemeno, zajištěný nákup holoubat, nebo pokud máme svůj vlastní chov, máme vybrána holoubata, která budou pro tento účel určená. Nezapomínejte na to nejdůležitější - nesmí si vtisknout do paměti okolí svého holubníků. Celá věc je mírně komplikovanější, ale pro začátek plně dostačující.
A proto pokračuje dál. Nyní si musíme zhotovit, pokud jsme trošku zruční, nebo si necháme zhotovit, letovou skřínku. Zdá se to jako ošemetná věc, ale jen zdánlivě. V prvé řadě si musíme mít na paměti několik podstatných věcí. Předně skřínka musí být praktická - to oceníme postupem času, vhodně konstruována a pokud možno i rozebíratelná - což si uvědomíme až při přemísťování a přepravě na větší vzdálenosti. Může současně plnit i funkci přepravky, avšak z určitých hledisek není tato kombinace zcela nejvhodnější. Vhodné rozměry mají taky svou roli a taky, nesmíme zapomínat, že i holubi mají určité barvy, které si oblíbí a naopak ji některé nejsou příjemné. "Seskakovaní" otvory, či otvor, který je na stropové části skřínky musí mít vhodný rozměr. Bývá vždy takové velikosti, aby mohl holub seskočit přes tento otvor do skřínky a nemohl vzlétnout tímto otvorem opět ven.Na jeho tvaru tolik nezáleží, tudíž může být jak hranatý tak kulatý. Barevná kombinace je pro další výcvik i samotný letový program důležitá. Opět platí, dvakrát zvažuj a jednou natírej. Zapomenout nesmíme taky na případný podstavec či stojan pod tuto skřínku, abychom ji mohli v terénu vhodně a bezpečně umístit. Nemělo by se stát, že by se skřínka při dosednutí holubů kymácela a ztrácela stabilitu. Zvolit tedy můžeme skřínku podle vlastní konstrukce, nebo dle osvědčených konstrukcí.
Máme-li tedy již další získané zkušenosti, vybrané vhodné plemeno holubů, zhotovenou tu nejlepší letovou skřínku a můžeme začít se samotnou přípravou holubů na létání. Opět máme před sebou situaci, kdy budeme přenášet získané zkušenosti do praxe. V prvé řadě se však bezpodmínečně nutné vyzbrojit se maximální trpělivostí a pevnými nervy. To plně pochopí ale jen ten, kdo se již o něco podobného pokoušel. A začíná válka nervů.
Zařízení máme zhotovené, pro holuby máme připravený dostatečně velký prostor, kde budou umístění v době "mimo-letové". Máme-li vlastní chov, vybereme vhodné mláďata, budeme-li odkázání na koupi od jiného chovatele, odebereme mláďata co nejdříve je to možné, případně je ještě dokrmujeme. Pamatujte, že holoubata by neměla ještě sama přijímat potravu. To je musíme naučit my. Dle zkušenosti je maximální vhodný počet jedinců určených pro sestavení letového hejna do 7 kusů. V Rusku u holubů tleskačů chovatelé létají s jedním, třemi, pěti nebo sedmi holuby a to považují za nejvhodnější jak pro samotné ptáky, tak pro chovatelé. Je tak snazší pozorovat a sledovat jednotlivé letce a hodnotit celkový letový projev. Takže holoubata máme a umístíme je do vyhrazeného prostoru, který je vybaven vším potřebným jako v běžném oddělení pro výletky, tedy sedačkami, napáječkou a krmítkem, které ponecháme v oddělení po celý den. Na vhodné místo v holubníku instalujeme naši letovou skřínku, kterou budeme používat. Holoubata musíme nejprve naučit přijímat potravu a k tomuto účelů využijeme jiného klidného a mírného holuba, který mláďatům neublíží, ale bude jim příkladem při tomto úkolu. Holoubata co nejčastěji kontrolujeme a jsme s nimi ve styku, abychom je naučili nebát se lidí a dění kolem nich, bereme je co nejvíce do ruky atd. Předem musíme mít připraveno a určeno, jakým způsobem a na jaký signál budeme holuby "stahovat" z letu zpět na zem, na bednu.To je velice důležité, protože tento signál má trvalý charakter a není vhodné jej měnit. Vidíme-li, že holoubata již samostatně přijímají potravu a pijí, odstraníme z oddělení holuba učitele.
Následuje další etapa trénování, kdy již podstatnou roli sehraje vlastní letová skřínka, systém předkládání potravy a využití stanovených signálů. Skřínku přemístíme na holubům neznáme místo, připravíme ji do takového stavu, jaký bude vždy, když budeme chtít holuby přilákat do skřínky, ponecháme otevřené otvory pro seskočení do skřínky a na pevně stanovené místo v bedýnce připravíme nádobky na krmení a vodu. Nejlépe takové, které jsme používali při učení přijímat potravu.Holoubata přemístíme ručně na bedýnku a za použití vybraných signálů, jako například pískáním na píšťalku, cinkáním zvonce, někdo dokonce používá i známou řehtačku, máváním barevného praporku, v počátku můžeme ještě použít i krotkého a klidného staršího holuba. Pomalu sypeme do krmítka oblíbenou potravu a snažíme se naučit holoubata za touto potravou seskočit otvory ve stropu do bedny a neustále používáme zvolené signály, které mají za úkol naučit holoubata spojovat si vždy signál s krmením. Není to nic jednoduchého a bude vyžadovat naší trpělivost a klid, případně můžeme holoubatům mírně pomoci a rukou doslova dostrkat až k otvoru a s naší pomoci je prostrčit otvorem a nechat seskočit dolů ke krmítku. To vše se děje za stálého doprovodu signálů a holoubata musí tento signál vnímat jako podnět k přijímání potravy. Abychom mohli tento úsek tréninku opakovat případně i několikrát denně, předkládáme malé množství krmení, aby se holubi nenasytili ihned. Toto opakujeme několik dnů za sebou za dodržování všech potřebných úkonů, nic nevynecháme a nic nepodceníme. Po každém i částečném nakrmení přeneseme holoubata do oddělení, kde setrvávají mimo dobu výcviku. Ovládají-li holoubata již seskoky do bedýnky bez problému, začneme je jednotlivě vypouštět z ruky z malé vzdálenosti od bedýnky, 1-2 m, kdy na bedýnku umístíme např. barevný praporek a používáme opět stanovený signál.Holoubata dosednou na bednu, seskočí dolů a začnou zobat krmení. Necháme je lehce nazobat a vše opakujeme. Můžeme rovněž holoubata při odpočinku nechat sedět na bedýnce a po chvíli opět za použití signálu částečně nakrmit. Dobu trénování přizpůsobíme tomu, co holubi ovládají. Postupně po určité době a za přísného dodržování všech prvků tréninku se nám stane, že se holubi začnou více vzdalovat od bedýnky a my současně prodlužuje vzdálenost od skřínky, kdy holuby vypustíme z ruky. Necháme je v klidu udělat několik okruhů a pak se pokusíme je stáhnout zpět na skřínku a to pět za použití již naučených signálů. Po sesednutí a seskočení se musí holubi trošku nakrmit. V tomto pokračujeme dále, postupně prodlužujeme doby proletu a dbáme na to, aby se nám zpočátku holubi nevzdalovali příliš daleko či vysoko. Holoubata by měla být vždy jen mírně sytá nebo zcela hladová. Takto pokračujeme stále dále, měníme samozřejmě místa, kde holuby trénujeme a nutíme je stále reagovat na naučené podměty v každé situaci až tak daleko, že naše letové hejnko dokážeme stáhnout na bednu kdykoliv je to třeba a takto let či trénování ukončit. Pozor, není to otázka několika dnů, spíše týdnu i měsíců a ne vždy se vše podaří. Takto můžeme trénovat i několik letových skupina postupně vybírat jedince s přibližně stejnými letovými vlastnostmi a sestavovat ty nejlepší perutě, které dokáži na obloze doslova kouzla a čáry.
Musíme ještě připomenout, že při absolvování takovéhoto výcviku Vás čeká mnoho neskutečných zážitku, které mnohdy vypadají jako vymyšlené. Někdy jsou opravdu k smíchu a někdy naopak zase k zlosti a vzteku. A že jich není málo by Vám mohli aktéři těchto dění vyprávět. Pro ilustraci jen několik postřehu, co Vás může potkat. Máte letovou skřínku uprostřed fotbalového hřiště, holubi si spokojeně brázdí vzdušnými proudy a rejdí mezi beránky na obloze. Když už se vám zdá doba letu nějak dlouhá a protože hodinky zůstaly doma a Vás v zápalu letu nenapadlo, že na mobilním telefonu jsou časové údaje taky a holubi stále nechtějí dolů,nehledě k tomu, že jsou již dlouho z dohledu, začnete běhat kolem skřínky třeba s červeným praporkem se žlutými nášivkami ve tvaru srpu a kladiva a mávat jim jako zběsilý, aby to holubi na obloze viděli, do toho vší silou bránice pískat na píšťalku a běhat sem a tam, nemůže to skončit jinak, než příjezdem bílého vozidla se zeleným pruhem a modrým majákem a za doprovodu pánu z oddělení primáře Chocholouška. A myslíte, že je jednoduché jim takové počínání vysvětlit ? Vůbec ne ! A ani si nedovedete představit, co se odehrává v chovateli, když se některý holub z letu nevrátí nebo místo slétnutí na skřínku se usadí u sousedů za komínem a nám začne docházet tolik potřebná trpělivost. No a náš miláček na nic nereaguje.
A na závěr opravdovou kuriozitu. Představte si běžnou situaci, odehrávající se někde dole třeba na Šumavě. Skřínka umístěná na poli za domem, holubi spokojeně nabírají výšku až zmizí z dohledu. Doba letu nebezpečně dlouhá a holubi na nic nereagují, čas ubíhá všem jen vám ne a oči od soustavného sledování oblohy již vypadávají z důlku. Nic se však neděje, začíná se pomalu stmívat, sedíte celý zoufalý na mezi u polní cesty a holubi prostě nejsou nikde na obloze. Bolest za krkem od soustavného sledování oblohy už ani nevnímáte. No a tu vám oči, ani nevíte proč, zabloudí na onu polní cestu u které sedíte a v jedné z kolejí se mezi zelenými ostrůvky trávy objeví něco bílého a za tím další bílá kulička a nakonec i poslední a vaši mazánci si to štrádují úvozem, pěšky a pěkně přímo ke skřínce. Hrdě se zařadíte do tohoto průvodu a spokojeně pokračujete společně až k bedně.. A tam jako by nic, holoubci popolétnou, usednou na skřínku, seskočí dovnitř a vše je, jakoby se nic nestalo. A vás přejde v tu chvíli i ten sebevětší vztek. Když se někdo zeptá, jak to létalo, hrdě odpovíte, že to bylo nádherné. A bylo, viď Pepi !!! Ale to může pocítit jen ten, kdo takovému šílenství propadne.
Jindy hledáte holuba létajícího vysoko v oblacích a on nikde, natáhnete ruku před sebe a na signál se někde z nedohledna, rychlostí blesku snese malý bílý holoubek a dosedne s naprostou jistotou na napřaženou paži, usadí se a odpočívá na roztažené dlani, jakoby se vůbec nic nestalo. Cítíte jen tlukot jeho srdíčka. A co se odehrává v člověku někde hluboko uvnitř, to nelze slovy vyjádřit a pochopí to jen ten, kdo něco podobného zažije. Ten chvilkový pocit radosti, uspokojení a v neposlední řadě i hrdosti si musí každý vyzkoušet na vlastní kůži, aby poznal jejich skutečnou cenu.
Poznámka : na snímcích je Josef Voráček se svými opeřenými akrobaty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josef Voráček Josef Voráček | E-mail | 22. dubna 2008 v 14:30 | Reagovat

Pěkně děkuji. Moc mě to potěšilo. Vor

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.