ANDIŽANSKÝ TLESKAČ II.

15. června 2008 v 5:14 | LAJ |  Plemena tleskačů
Andižan - jedno ze starých měst ve Fergánské dolině. Přesné datum jeho založení neznáme, víme však, že vzniklo na území, kudy vedla Velká hedvábná cesta. Tento kraj je historicky velice zajímavý svými tradicemi. Velikosti patří Andižan na čtvrté místo v Uzbekistánu, v centu hustě osídlených oblastí, uprostřed důležitých dopravních cest, na starých naplaveninách s množstvím sadů a vinic v okolí. V této rajské zahradě bylo vyšlechtěno překrásné plemeno holubů - andižanský chocholatý. V Uzbekistánu jsou od nepaměti chovaná mnoha plemena tleskačů. Andižanští jsou holubi s překrásným exteriérem, známí až v 60 barevných a kresebných kombinacích. Toto plemeno pokořilo mnoho jiných nejen exteriérem, ale především vynikajícími letovými vlastnostmi. Holubi sami vydrží na nebi 4 až 8 hodin, jsou i jedinci, kteří jsou schopní létat celých 10 hodin. Sloupový let s hrou jsou schopní opakovat 8 až 10krát. Andižanští holubi se vyznačují ještě jednou vlastností - neuvěřitelným vztahem a poutem ke svému domovu. Jestliže se stane, že holub zalétne daleko, nikdy se nesnaží sesednout na cizí střechu a nepřidá se k cizím holubům.
Andižanští tleskaci svou velikostí stojí na rozhraní mezi středními a velkými holuby.
POPIS ANDIŽANSKÉHO TLESKAČE
Celková délka holuba (od konce zobáku ke konci ocasu) v nataženém stavu je 37 až 40 cm, délka zobáku - 15 až 17 mm, délka křídla - 26 až 30 cm, rozpětí křídel - 65 až 70 cm, velikost trupu - 26 až 28 cm, délka ocasu - 15 až 17 cm, délka nohou - 10 až 12 cm, velikost hlavy od začátku zobáku ke konci chocholky - 7 až 8 cm, hmotnost se pohybuje od 250 g do 320 g, nohy jsou opeřeny rouskem 9 až 10 cm dlouhým, supí péra bývají 6 až 8 cm. Hlavním znakem těchto holubů je však barva očí, obočnice a tvar hlavy. Velmi přísně se hodnotí barva oka - duhovky, ta je mléčně bílá, připouští se i šedě ocelové zbarvení. Obočnice - od bílé po šedomodrou. U andižanských tleskačů jsou oči velké, výrazné a krásné, je to typický znak tohoto plemene holubů. Hlava holuba připomíná letící střelu, a naopak. Podle velikosti zobáku patří ke středozobým. Chovatelé se snaží, aby se zobák mírně rozšířil u konce, přesto musí zůstat rovný, horizontální. Ozobí je nevelké, přilehlé, jemné, přesto viditelné a je zbarvené od bílého po šedočerné. Jedním ze specifických znaku andižanských je i postoj. Povytažený - rovný krk, na vzpřímených nohou, mírně nakloněný k ocasu. Andižanští tleskači bývají chocholatí, dvouvrkočatí, s předním vrkočem, většinou jsou však jen s chocholkou. Hlava s chocholkou tvoří jednu linii, křídla jsou pevně přitažená k trupu, konce leží na ocase. Péra pevně přiléhají jedno k druhému, holubi mají široké a dlouhé křídelní péra. Podívejme se na nohy holuba. Současný čistokrevný holub připomíná baletku, krok za krokem se nadzvedává až nadnáší, což dodává na eleganci jeho chůze. Opeření nohou - 2 přední prsty musí být neopeřené, ostatní opeřeny krásným a nevelkým rouskem 8 až 10 cm velkým a supími péry 4 až 6 cm dlouhými.
Podle barvy a kresby rozeznáváme na 60 barevných a kresebných rázů. Mezi tři základní a nejrozšířenější patří :
bílá - jsou to čistě bílí holubi, oči od mléčných po šedě ocelové, připouští se výskyt jedno nebo dvou načervenalých skvrnek
černá - žuk - "korozok" - je čistě černý holub, obočnice namodrálá, zobák žlutavě bílý, připouští se i šedočerný
rujan - "roša" - je tmavě červený holub s bílým zobákem a bílým okem, připouští se nevelké bílé skvrnky po těle.
Text :Lumír a Anna JUSTOVI , Ruslan Petrovič SKIBA
Foto : ilustrační
Timur žil dříve v městě Fergana v Uzbekistánu. Tam andižanské tleskače nazývali sněhobílými holuby s bílým okem, s úzkou, ostrou chocholkou a středním rouskem - 2 až 5cm. Hlavu drží vzpřímenou, vytaženou v krku, oči má výrazné, jasné. Hnízdo opouští nikoliv jako bíle zbarvený, ale s červenými pírky po těle, někdy i celý červený. Po první peření je červených pér méně, po druhém peření se ztratí zcela a holub je jednobarevně bílý. Holoubata jsou velni něžná, netrpí nemocemi.
Alichon z Tadžkistanu zjistil přes svého přítele Ilchom-aka o původu andižanských toto : původně to byli bílí, běloocí holubi, přičemž i hnízdo opouštějí jako celí bílí. Všichni "barevní" andižanští vznikli cestou křížení čistokrevných andižanských s taškentskými . Hra pravých andižanských je velmi výrazná a silná, velmi často spirálovitá. Holubi mají sklon se až zabít., jak jsou doletu a akrobacie zabraní. Svou hru mohou předvádět i ve voliéře. Nohy nejsou moc opeřené, ale naopak ani málo.
Oleg uvádí, že andižanských tleskačů je v současné době již velký počet. Je možné již organizovat výstavy tohoto plemene a provádět soutěže. Připravuje se i založení klubu chovatelů andižanských holubů. Název klubu je jasný Andižanec. V Moskvě jsou holubi s letem až 8 hodin. Cena se pohybuje od 1500 rublů.
Alexandr píše, že jsou tito holubi s úspěchem chování na Sibiři a velmi dobře létají. Jeho známý z Uzbekistánu je nazývá - "šílenými" . U něj bylo dost případů, kdy se ptáci zabili, začali si hrát a padali na zem či na střechy z velké výšky.
Saša uvádí, že četl, že andižanské vyšlechtil iranec, který se přestěhoval do Andižanu. Přivezl si své holuby z domova a z nich vyšlechtil nové holuby. Věrohodnosti této verze přispívá i současná forma a tvar chocholky andižanských tleskačů. Takovéto chocholky jsou typické i pro iranské šamadanské rousné holuby. Tito holubi se vyznačují dobrou akrobacií a dlouhým letem a i tyto vlastnosti jsou typické pro současné andižanské tleskače.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.