ASIJŠTÍ TLESKAČI

7. června 2008 v 5:36 | LAJ |  Postřehy z chovů
ASIJŠTÍ TLESKAČI.
V poslední době se zvyšuje zájem o chov plemen holubů z oblasti Asie, což zaznamenávají i kluby chovatelů holubů asijských plemen z této oblasti, především však z Ruska. S rozšiřováním těchto plemen, převážně uzbeckých tleskačů, přichází i první problémy s jejich chovem, ale hlavně se správným pojmenováním holubů v jednotlivých barevných rázech. Je nutné připomenout podstatnou věc. Není možné vymýšlet nové "super" názvy a pojmenování holubích barev či kreseb apod., jak to někteří naši chovatelé umí. ( A nejsou to jen chovatelé, ale i někteří posuzovatelé holubů). My jsme schopní rozlišit pouze základní barvy, i to někdy dost zajímavě. Je však nutné respektovat původní pojmenování, které dostali holubi do vínku od těch, kteří se zasloužili o jejich vznik. Tím, že u uzbeckých tleskačů existuje velké množství barevných a kresebných rázů včetně možných kombinací, typů a tvarů pernatých ozdob i holubů se zobáky různých délek, od krátkozobých po dlouhozobé, vzniká v Evropě neskutečný chaos a zmatek. A kdo z chovatelů nezná přesný název, prostě si jej vymyslí a dále jej uvádí jako oficiální. A první krok k mystifikaci je učiněn. Dokonce jsme se setkali s tím, že naši chovatelé považují různé barevné kombinace uzbeckých tleskačů za jiné holuby samostatného plemene. Je to nesmysl, který pramení z nevědomostí nebo neinformovanosti. V této situaci je nutno plně respektovat správné názvosloví a pojmenování jednotlivých barevných rázů a kreseb, tak jak je po staletí používají a uctívají chovatelé v Uzbekistánu. A věřte, že i špatně reprodukované názvy jsou pro uzbecké chovatelé velikou a neodpustitelnou urážkou celé jejich kultury. Vždyť dobrý holub může mít cenu i několika koní. Pro jeho získání, je-li to vůbec možné, jsou uzbeci schopní putovat tisíce kilometrů, bez ohledu na případné komplikace. Mohou vzniknout neuvěřitelné konflikty a problémy. Je potřeba si uvědomit, že holubi jsou pro uzbecké chovatele prioritou, jsou rodinným pokladem, který se dědí z generace na generaci.
Pro ilustraci příklad. Existuji uzbečtí tleskači ve zbarvení, které odpovídá turkmenským agaranům A zde již vzniká problém, uvede-li se pouze slovo agaran. Někdo si může myslet, že jde o uzbeckého tleskače v barvě agaran, naopak jiný chovatel bude přesvědčen, že se jedná o turkmenského tleskače. A každý hovoří o zcela odlišných plemenech holubů. Proto je nesmírně důležité, aby se chovatelé naučili užívat správné pojmenování, uváděli jej celé a pokud možno v původním znění. Jsou-li uzbečtí tleskači prezentování na výstavách u nás i okolních státech, často dochází k nesprávnému uvedení barevného rázu. Je potřeba si uvědomit i takovou skutečnost, že např. výskyt několika černých peříček po těle červeného holuba jej řadí do geneticky dané skupiny a od toho se odvozuje i pojmenování. Vedle něj bude stejný holub, ale bez těchto černých pírek a již se jedná o geneticky zcela odlišného uzbeckého tleskače. Je to velice složité a odborníků, kteří jsou schopni toto rozčlenění určit je opravdu málo.

Za poslední desetiletí se chovy uzbeckých tleskačů postupně rozdělily na dva směry a vznikly tak dvě podskupiny První - praví tleskači - kde stále zůstává hlavním kriteriem hodnocení akrobatický let se všemi požadovanými prvky. Druhá podskupina - výstavní uzbečtí tleskači, někdy je užíván název dekorativní nebo postavoví. Zde má hodnotící význam exteriér - barva, kresba, postava atd., prostě vše, co dotváří požadované hodnoty ocenění vnějšího vzhledu. V poslední době je to především utváření tvaru hlavy, její zakulacení, dále docílení malého a silného zobáčku, široké a výrazné obočnice a pravidelnost chocholek, vrkočů i jiných pernatých ozdob. Zajímavostí opravdu nejnovější je snaha šlechtitelů výstavních uzbeckých tleskačů o dosažení delšího a mírně prohnutého krku.
Není rovněž všeobecně známo, že existují uzbečtí tleskači, kteří mohou mít mimo běžné zadní chocholky a přední vrkoče i celou hlavu kadeřavou, "bradu - vousy", tvořené pírky ve tvaru vrkoče, nejedná se o kožovitým výrustek pod zobákem, jako u jiných ruských plemen rejdičů. Dále to mohou být "límečky" z peří na krku a zkadeření na hrudi a to různých tvarů, velikostí i rozložení. K vidění jsou i jedinci se souvislými a kompaktními chocholkami od zátylku až k zobáku, se třemi chocholkami atd. Dovednost uzbeckých chovatelů v tomto směru je nepřekonatelná.

Známe rovněž uzbecké holuby, u kterých se vyskytují takové pernaté ozdoby, jako jsou malé lokny či kudrlinky nad očima, tvořené několika skupinkami malých pírech, rostoucích odlišným směrem, než ostatní peří. Je jen otázkou času, kdy uzbečtí chovatelé představí nové představitele svého národního plemene holubů.
Text: Lumír a Anna Justovi, ČR, V.V. Volznyj, Kazachstán.
Foto : ilustrační z chovu ruských chovatelů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzanka vaňková zuzanka vaňková | E-mail | 28. srpna 2008 v 15:25 | Reagovat

tidle sou taky moc mili!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.