PŘEKRÁSNÍ TLESKAČI

10. července 2008 v 20:13 | LAJ |  Postřehy z chovů
PŘEKRÁSNÍ TLESKAČI
O některých zkušenostech z chovu tleskačů hovoří Sergej Vladimírovič Coj, člen Klubu chovatelů uzbeckých tleskačů Ruska .
Skutečný a pravý tleskač se jen tak prostě nenarodí. Jeho vývoj je ovlivněn mnoha faktory. Můžeme je získat jen od rodičů, kteří jsou opravdu čistokrevní tleskači. Nikdy nemůžeme očekávat , že budeme mít tleskače od páru, kde jeden z rodičů tleskač není. To je vyloženě utopie a nesmysl.
Naučit běžného holuba létat jako pravý tleskač není možné. Žádný z existujících způsobů trénování nepřinese požadované výsledky.
Současně však ani čistokrevný tleskač bez systematického a pravidelného tréninku letu nedosáhne takové výšky, kde se pohybují trysková letadla. Proto se v Taškentu, Bekabadu, Džizaku, Samarkandu, Urgutu, Bulunguru, Laišu, Čeleku, Džumu, Sovětobadu, Kattakunganu, Ištychanu, Navoi, Buchaře, Andižanu, Namanganu, Ferganu, Kokandě, Urgenči, Urgenči, Učkuduku, Karši, Šachrizabu, Nukusu i Termezu mnoho lidí snaží zachovat pověst skromných, nebohatých lidí proto, aby nemuseli setrvávat v práci velké množství času a mohli více pobývati doma, vést spokojený život a plnou měrou se věnovat chovu a výcviku svých milovaných holubů.
Všeobecně je chov vysokoletců a arobatů velice výhodný a to jak z důvodů emotivního vyžití, tak i ekonomického. Vždyť opravdu dobří holubi jsou velice drazí a tleskači dvojnásobně V poslední době se však pozornost soustřeďuje vlivem módních trendů na exoticky působící dvojvrkočaté tleskače.
V Uzbekistánu se věnuje chovu tleskačů, především uzbeckých krátkozobých dvojvrkočatých výstavního typu, značný počet chovatelů. Důvod je prostý - prodejem jednoho párů těchto holubů si jejich majitel zajistí živobytí pro sebe i svou rodinu na dlouhé období. Akrobatičtí holu
bi se tímto posunují na druhé místo. Přesto však milovníci letu a akrobacie nadále zůstávají přísnými patrioty. Uzbečtí tleskači jsou v současné době nejkvalitnější po stránce exteriéru i letu především v Uzbekistánu. Konkurovat jim nemohou široko daleko žádná jiná holubí plemena. Zdejší chovatelé, kteří jim zasvětili celý svůj život jsou šťastní lidé a i jejich děti vyrůstají v lásce k živým tvorům, především však k ptákům. Stanou-li se z nich chovatelé holubů, většinou dosahují velkých úspěchů a to i na mezinárodní úrovni.
Jsou však i chovatelé, kteří drží své miláčky, mnohdy velice kvalitní, pouze uzavřené. A tak u nich sedí ve voliérách překrásní gulbadam a činny, bez slunečních paprsků žijí skutečné klenoty kara-soč a ok-soč. V samostatném oddělení, jako v temné komoře jsou schováni novatty a rujany. Bílí jsou párováni proti své vůli a už druhý rok nemají potomstvo, nešťastní žuci se dobývají ven chtějíce vzlétnout k nebi, ale nemohou, volnost milující čelkary by si rádi pochutnali na mladých výhoncích trávy, není to však možné. Tito holubi, držení jen jako zlatí ptáci v klecích přinášejí jen zisk a svou vzácností jsou pro chovatele jen materiální cenností a neoduševnělými předměty.
Nemůžeme se proto divit, že rok za rokem od těchto holubů, žijících neplnohodnotným životem , neodchováme potomstvo a když už, tak od dvojvrakočatých dostaneme jen jednovrkočaté, od žuků jen šedé a hnědé jedince, kapkan-činny nemají prokreslené odchovy, udy snáší 25x za sebou, ale nenasednou atd. A závěr ?
Potřebné geny přestávají cirkulovat v organismu, rozvíjet se, stávají se jednoduchými a mnohdy života neschopnými.
A tak mají chovatelé ve svých voliérách unikátní rejdiče, kteří však neví, co je to létat vysoko v oblacích. Tento fakt vyvracejí a vychvalují své holuby jak jim neobyčejně krásně a dlouho létají, ale teď zrovna to není možné, ale za příhodnějšího počasí …..a zrovna dneska ??? !!! A skutečnost ? Výsledkem bývá špatný let, doslova mizerný, maximálně do 20 minut. Je možné, že se v těchto slovech někdo i pozná, ale tímto má možnost přehodnotit svůj postoj.
Na druhé straně jsme my a naší holubi. Let našich holubů není třeba komentovat a slova jsou zde zbytečná. Zavřete oči a už jen podle zvuku poznáte, jak dobří jsou naši holubi - jsou nejlepší na světě. A vy kdo takovéto tleskače vlastníte, buďte na ně hrdí a já budu hrdý na Vás. Sergej Vladimírovič Coj.
Poznámka : přečetli jste si názor jednoho z nejuznávanějších chovatelů uzbeckých tleskačů Ruska. Z jeho slov hovoří dlouholetá zkušenost a určitý pocit hrdosti na "své" holuby. Nemá však tím na mysli vysloveně holuby ze svého chovu, nýbrž uzbecké tleskače všeobecně jako národní poklad své země. A že jsou uzbečtí chovatelé na své holubí miláčky právem náležitě hrdí jsme měli možnost poznat sami. Kdyby byli naši vrcholoví svazoví funkcionáři jen z části tak vlastenečtí ve vztahu k našim národním plemenům holubů, nemohlo by vše být v takovém stavu, v jakém se dnes nachází. Někdo nám vzal vítr z plachet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zuzanka vaňková zuzanka vaňková | E-mail | 28. srpna 2008 v 15:16 | Reagovat

jsou nadherniii!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.