ZAPOMENUTÁ KRÁSA REJDIČŮ

26. dubna 2009 v 2:23 | LAJ |  Ohlednutí do minulosti

ZAPOMENUTÉ KRÁSKY PRAŽSKÝCH REJDIČŮ

V časopise zahrádkářů a chovatelů drobného hospodářského zvířectva RÁDCE z roku 1960 se zmiňuje pan Rudolf Boháček o některých rázech pražských rejdičů. Vraťme se s nim o několik desítek let zpět a podívejme se na pražské rejdiče, o kterých se v té době psalo v článku " Zapomenuté krásky pražských rejdičů."
Pražská asanace, válečné poměry a trvalý nedostatek vhodného krmiva řádně pocuchaly chov i šlechtění pražských rejdičů.
To bylo příčinou, že v chovech pražských rejdičů vzniklo mnoho mezer, které dodnes nejsou (nebo jen z části) zaplněny. Na prvním místě jsou to bělouši žlutoprsí, se kterými se pěstitele stále nemohou hnout kupředu. Skoro stejně je to i bělouši červenoprsými. Tato práce vyžaduje specializaci a vytrvalost, která bohužel u šlechtitelů není. Je to proto, že šlechtí současně 2-3 variety. To znamená velký počet holubů, na který nemá chovatel dostatek volného času ani dostatek krmiv.
Bělopruzí jsou již konečně po čtyřicetileté přestávce opět na světě a doufejme, že inž. Čihák nám brzy ukáže konečný výsledek šlechtění.
Další varietou pražských rejdičů, kteří na to nejvíce doplatili, jsou právě ty zapomenuté krásky.

Jsou to bělouši barevnohrotí v sedmi barvách a dvou varietách. Barevnohrotí s barevnými ocasy a barevnohrotí s bílými ocasy. Jednoduché zbarvení - a co je v něm krásy. Z mladší generace chovatelů tuto varietu rejdičů nikdo vůbec nezná a ti nejstarší již dávno zapomněli.
Byly doby, kdy řezník Masák na Starém Městě měl 100 kusů samých černohrotých. K.Dvořáček na Františku 70 kusů červenohrotých a Kolbaba, kamnář v Celetné ulici č.22 docela 200 kusů žlutohrotých atd.
Z těchto barevnohrotých uchovala se do dnešní doby jen jedna barva, a to spíše podle jména než zbarvení. Jsou to tzv. bělouši černohrotí. Tito rejdiči jsou pro svoji líbivost nejvíce rozšířeni, mají nejvíce vyznavačů a jsou proto na nejvyšším stupni prošlechtění.
Ovšem pokud se hlavy, zobu a oka týká, marně
by kdo hledal u nich ty černé hroty. Ve výstavním katalogu vždy čteme : bělouši černohrotí, ale ono to není pravda, protože hroty křídel i ocas jsou v různém odstínu špinavošedé, tedy nikoli černé barvy.
Je zajímavé , že z tak velkého počtu této krásné variety nenajde se nikdo, kdo by tuto kresbu opravil. Zvlášť proto, že je to práce jedna z nejlehčích. Dále proto, že materiál k tomu potřebný v Praze je, a není potřeba jej teprve vytvářet.
O jaký materiál v tomto případě jde ? O tygry. V chovu tygrů vyskytují se často jedinci bez ztv. Tabulky na prsou, tedy holubi čistých prsou. Ti jsou právě jako stvoření do barevnohrotých. Je samozřejmé, že vybíráme také jen ty, kteří mají co nejméně barevně stříkanou hlavu a bílá pera na letkách i ocase. A také jen ty, kteří mají co nejtvrdší, nejintenzívnější barvu. Je také jisté, že tímto zásahem nynější "černohrotí" a nejen na kráse, výraznosti, ale i co se týká zdravotního stavu, plodnosti, obnovou cizí krve jen získají.
Bylo by nejvýše na čase, aby všechny variety našich rejdičů krátkozobých byly uvedeny do standardního pořádku, abychom se již jednou mohli účastnit výstav v zahraničí celými kolekcemi. Tam je o naše rejdiče velký zájem, který se bude trvalé stupňovat.
Tolik Rudolf Boháček
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.