AKROBATI MUSÍ LÉTAT

2. června 2009 v 17:55 | LAJ |  Postřehy z chovů

AKROBATI MUSÍ LÉTAT




Mladí ptáci sami od sebe, nejsou-li pravidelně trénováni, začínají dělat přemety nejčastěji nevysoko nad zemi. Jestli si však navyknou na takovýto způsob létání, brzy zleniví a zůstanou, jak říkají chovatelé holubů, "sedět za komínem."
Každý má takové holuby, jaké si sám vychová. Ptáci létající nízko nad zemí Vám neudělají tolik radosti, jako holubi, předvádějící své umění na obloze, ale dohled okem. Jakmile má mladičký holub snahu vyletět vzhůru k nebi, je třeba mu zabránit, aby vylétal do příliš
veliké výšky. Děláme to zhruba do 2 měsíců věku holouběte. Z počátku je důležité, aby se holubi spíše vyhřívali na sluníčku na rodné střeše, rozhlíželi se a přivykali okolní krajině, maximálně s několika oblety kolem holubníku. Kvalita a způsob letu je individuální záležitostí každého jedince, proto vypouštíme do letu jen dva až tři holuby, nikoliv hejno, abychom mohli sledovat každého výletka samostatně. Dobří jedinci se projeví nečekaně a nejednou, i když jim nikdo neukáže jejich "plné" letové schopnosti. Holuby, kteří nemají snahu létat a předvádět se nikdy nevyřazujeme příliš brzy a neuváženě. Takoví potřebují učitele - holuba osvědčeného a vyzkoušeného, který spolehlivě a dobře létá i do velké výšky.
Nedoporučuje se trénovat mladé rejdiče s holuby, kteří špatně létají, nedosahují potřebné
výšky, nebo i s některými plemeny tleskačů. Špatný příklad způsobuje i špatné návyky mladých, které zůstávají trvalými. Proto je potřeba v první řadě trénovat houby zásadně podle plemen, každé samostatně a oddělené od jiných, např. orlovské, moskevské či ohnivé. Vždyť i mezi rejdiči existují různé linie, odlišující se vzájemně stylem letu i vzletu, způsobem pohybu křídel, což Vám potvrdí každý zkušenější chovatel holubů.
Při trénování mladých holubů se dělají nejčastěji chyby, které ovlivní další vývin ptáků. První a hlavní je - narušení vztahu k rodnému hnízdu, k rodné střeše a tím i k domovu. Odháníme-li houby od rodné střechy, dočkáme se toho, že postupně začnou střechu jen oblétávat, bojí se sesednout, třepotají se v letu nad svým domovem, vylétají stále výše a níže. Prostě se bojí.
Spolehlivě dosáhneme společného vzletu použitím "strašidla", což je např. kus barevného hadru nebo široké barevné stuhy na velmi dlouhé tyčce. Nemácháme jim však bezhlavě a rychle, abychom holuby poplašili, ale pomalu, plynule, přesto důrazně, abychom ptáky donutili k letu. Musíme jim dát najevo, že přišel čas "pracovat" , tj. létat. Holubi si na tento podnět velice brzy zvyknou a později, uvidí-li
toto
"strašidlo", svižně se zvednou ze střechy a vylétají na oblohu.
Takto popisuje svou praxi chovatel holubů v Rusku pan Kostelnjuk. Na závěr ještě jednu
jeho radu. U mladých holubů upevňuje vztah k holubníku pan Kostelnjuk tak, že vezme vždy dva výletky do ruky, poodejde na několik desítek metrů od rodného holubníku, vyhodí holoubata do vzduchu z ruky a nechá je hledat své "rodné hnízdo." Postupně vzdálenost zvětšuje. S láskou a citem lze docílit velmi dobrých výsledků a s patřičnou trpělivostí velkých úspěchů.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 14:22 | Reagovat

Chcete se zasmát, co lidem zabavili, než nastoupili do letadla? Mrkněte http://tojemasakr.cz/clanky/10-divnych-veci-ktere-byly-zabaveny-lidem-na-letisti/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.