VIKTOR SHEINMAER II.

28. června 2009 v 2:13 | laj |  Skupina chovatelů tleskačů

Návštěva u Viktora


Nadešel den "D" a hodina "H" - nasedli jsme do auta a začala první etapa cesty Teplice - Klatovy. Vše proběhlo bez problémů, po příjezdu následovalo přivítání s Pepčou a Evkou Voráčkovými, k tomu ranní káva a dobrý domácí štrúdl.
Prohodilo se několik slov jen tak v rychlosti a Pepi zavelel. Nasedlo se opět do vozítka a čekala nás druhá etapa Klatovy - Norimberk.
Cesta ubíhala za soustavného sdělování dojmů a novot, jelikož jsme se již dlouho neviděli a najednou se před námi objevila cedule s nápisem Norimberk. Doposud nás vedl navigátor "Pepa II" doplňovaný úsudky a smyslem pro orientaci zkušeného řidiče Pepy "I". Jenže se blížil neskutečný komplex velkoměsta, protkaný množstvím ulic a uliček, některé dokonce i jednosměrné, (což nám až tak nevadilo), křižovatek,zákazu vjezdu a dalších podobných nástrah. Přes všechna ta úskalí, která jsme předpokládali a jen po jednom nesprávném odbočení jsme se ocitli na místě. Ale to jsme ještě sami nevěděli. Následoval krátký telefonát a k našemu úžasu jsme zjistili, že jsme 30 metrů od hledaného místa. Navigátoři prostě nezklamali.
Srdečně přivítání navodilo i srdečnou atmosféru, jazyková bariéra se ztratila ve společném slovanském původu. Najednou člověk stal v němém úžasu, kolik ovládá světových jazyků a tak nebylo nic mimořádného zaslechnout konverzace hned v několika jazycích, jako rusky, německy, slovensky, česky, ukrajinsky, kazašsky, samozřejmě i ruce a nohy plnily spolehlivě svou funkci. Vše mělo jednoznačný závěr - zjistili jsme, že bychom se asi domluvili snad v Číně.
Následovala prohlídka chovatelského zařízení, včetně opeřených i neopeřených obyvatel jednotlivých části. Jednoznačně a bez diskusí lze konstatovat - jednoduché, vkusné, praktické,splňující všechny podmínky pronáročný chov holubů - uzbeckých a krasnodarských tleskačů v těch nejtěžšíchkresbách a barvách. Navíc ve špičkové kvalitě.
Další voliéry patřily okrasným bažantům a drůbeži. A bylo se na co dívat. Nebylo možné přehlédnout věci, které nenechají zvídavého chovatele holubů v klidu. Diskutovalo se o všem možném, ale hlavní slovo patřilo našemu příteli Viktorovi a uzbeckýcm holubům. Dověděli jsme se mnoho nových a zajímavých věci a jako třešničku na dortu jsme si vychutnali, když nás Viktor zavedl do jedné z voliér a z její zadní části donesl perlu svého chovu - starouzbeckého tleskače. Nebylo co dodat, jen jsem zapomněl zavřít pusu. A to byl podnět k dalšímu rozhovoru a vysvětlování detailů a odlišností včetně typických znaků, problematiky chovu atd. Ještě, že to vše v Viktor sdělovat všechno manželce, já jsem v té chvíli nějak nebyl schopen vnímat, protože nad touto holubí nádherou se tajil dech.






Povinnosti prezidenta způsobily, že se musel náš hostitel na nějakou dobu vzdálit, aby učinil vše potřebné pro uskutečnění akce v souvislosti se svátkem a naplnění stanovených úkolů, kdy součásti byla i kulturní činnost pro děti. Ozdobený traktůrek, doplněný klecemi se vším možným živým, s propagačními transparenty a různobarevnými fáborky i samotnými dětmi za dozoru několika dospělých, včetně Viktora a jeho syna, se vydal na spanilou jízdu klikatými uličkami chovatelského areálu. A můžu Vám za nás všechny, kdo jsme to viděli říct, nemělo to chybu.
I řidič traktůrku v důchodovém věku si v okamžiku, kdy se na tvářích dětí objevoval smích a nadšení musel připadat, jako by mu bylo deset. Ostatně my jsme se v tu chvíli tak cítili a stejně tak asi i ostatní dospělí kolem.
Dobu nepřítomnosti našeho hostitele jsme využili k návštěvě města, kde nám dělal průvodce Viktorův kamarád, prohlédli jsme si nákupní centrum, metro i nádherný park udržovaný ve formě pralesního biotopu, ohromující svou velikosti a začleněním do městské zástavby. Je zde kladen důraz na funkci samoobnovy. Polámané a spadané stromy zůstávají ve stavu, jak dopadly na zem a pomalu se rozkládají. Na vodní ploše, která je součástí parku
plavaly divoké kachny a dokonce mutační ptáci. Nad hladinu vody vyskakovaly ryby různých velikosti. Lidé využívají této oázy klidu k procházkám a odpočinku.
A aby nebylo všechno jen to nej v dobrém, došly mi baterie ve fotoaparátu a pouzdro s náhradními zůstalo doma. Taky nej….. .
Volné chvíle jsme využili i k prohlídce tohoto chovatelského areálu a musíme konstatovat, že nám ta pusa zůstala otevřená znova. Vše co jsme mohli vidět, jako chovatelská zařízení - udržovaná a praktická, zvířata v klidu a pohodě, kdy z jedné zahrady zpívali kanáří, na druhé se proháněli psi, na třetí okrasná drůbež využívala klidu k odpočinku a tak bychom mohli pokračovat dále a všude by to bylo stejné. Podotýkáme, že jsme viděli jen čistokrevná zvířata různých plemen. To vše ukryto v neskutečném množství zeleně od okrasných keřů a stromů po různé trvalky i letničky a malé vodní plochy osázené lekníny.

Samozřejmě nás zaujaly zvuky podobné těm, které známe z domova, když se začnou naši holubi předvádět z vedlejší zahrady a několik holubů na přistávacím kříži. Slovo dalo slovo a Viktorova manželka nás ochotně zavedla ke známému na sousední zahradu, kde jsme byli opět přijati s nepředstíranou ochotou a nadšením. No a co myslíte, že se stalo ? Zase jsme zůstali, do třetice všeho dobrého, stát s otevřenou pusou. A znova - pěkné chovatelské zařízení doplněné spoustou zeleně a květin, v tomto prostředí holubi a pro nás, jako pro příznivce akrobatického létání - opět něco nového v technologii a úpravě holubů pro let. A potom tento chovatel, mimochodem rovněž z východu, předvedl hejnko akrobatů, kteří ve velice krátké době vyletěli do velké výšky a ukazovali své schopnosti. Bohužel jsme toho moc v paprscích sluníčka neviděli, stačilo však spatřit několik holubů při sestupu na kříž. Jednou větou - koncert pro křídla. Abychom jen letmo přiblížili některá plemena holubů, které tento pán chová, jsou to grivuni, krasnodarští tleskači, uzbečtí, turkmenští agarani, rostovští postavoví rejdiči aj.
Vraťme se však k původnímu účelu naši návštěvy. Turkmenské agarany, které pro nás Viktor zajistil jsme uložili do přepravky a ještě jsme zůstali v hloučku diskutovat u holubárny.
K naši přepravce mezi tím přibyla ještě další krabice a v ní několik mladých uzbeckých holubů a pár holubů plemene, o kterém jsme si mysleli, že je běžný smrtelník v České republice, vzhledem k těžkostem s dovozem nemůže nikdy mít ve svém chovu. A věřte nebo nevěřte, máme je- tadžické tleskače !!! K tomu všemu nám na památku při loučení Viktor věnoval nádhernou sošku uzbeckého tleskače, který nám bude připomínat tohoto skvělého člověka, jeho manželku a syna i jeho milé přátele, kteří dnes už patří i mezi naše přátele a moc si toho vážíme.
Nezbývalo nic jiného, než se začít opravdu balit, ještě jednou si podat ruce,obejmout se a slíbit si, že zanedlouhose budeme těšit z dalšího setkání.


Ještě jednou musíme poděkovat Viktorovi a jeho manželce i našim novým přátelům za jejich vstřícnost, ochotu, pohostinnost, ohleduplnost i trpělivost a popřát jim všem jen to nejlepší a Viktorovi navíc brzké uzdravení.
Následovala cesta zpět domů, jen v obráceném pořadí tras jako ráno. Postupně se začala projevovat únava, v autě bylo najednou více klidu a jen na Pepi řidiče a "Pepu" navigátora nějak ta únava nepůsobila.
Projeli jsme Rozvadov, opustili Německo a zastavili, když navigátor oznámil Borovy. Následovalo další loučení, přesednutí, vše trošku ve spěchu a pokračování v ukrojování dalších kilometrů na cestědo Teplic. A bylo někdy po desáté večerní, když jsme zastavili tam, odkud jsme ráno vyjeli. Unavení, ale spokojení, protože to nebyl promarněný den.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MartyGIRL MartyGIRL | Web | 28. června 2009 v 2:24 | Reagovat

pěknýý x)

2 Pepan Pepan | E-mail | 29. června 2009 v 20:50 | Reagovat

Ano, tak to bylo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.