RUSKÝ ČERNOBÍLÝ KRÁTKOZOBÝ REJDIČ

23. srpna 2009 v 5:39 | LAJ |  Plemena holubů Ruska
RUSKÝ ČERNOBÍLÝ KRÁTKOZOBÝ REJDIČ


Patří mezi poměrně mladé, avšak typické představitele krátkozobých rejdičů Ruska. Nemá tak dlouhou historii jako např. lentový rejdič, přesto si za svou dvousetletou existenci získal významné postavení ve světě rejdičů. Záznamy o vzniku a historii těchto holubů se nedochovaly. Podle vyprávění starých a zkušených holubářů lze říci, že hlavní podíl na jeho vzniku začátkem 19. století mělo plemeno orlovský bílý. Jiná verze hovoří o použití orlovské bradky, křížené s bílými rejdiči, možná právě s bílými orlovskými. Stejně tak se uvádí, že plemeno vzniklo na bázi kalužského černobílého a moskevského šedivého rejdiče.

Poměrně složité je najít adekvátní a správné pojmenování, tak aby plně odpovídalo skutečnosti. Je nepřesné použít pojem straka, ačkoliv zbarvení odpovídá našemu pojetí, vedlo by to však k záměně s rejdiči typu straky, rovněž termín "sedlatý" se nedá použít, jelikož je značně vzdálen ruskému pojmu. Proto raději zůstaneme u již poměrně vžitého názvu ruský černobílý krátkozobý rejdič.
Tito holubi jsou velmi populární především v městech Centrálního Ruska, např. v Moskvě, Peterburku, Tule, Kaluži, Rjazani, Orlech, Tambově a dalších.
Jedni z nejlepších černobílých rejdičů byli v městě Kaluga. Proto byl taky nějakou dobu nazýván černobílý kalužský rejdič. V roce 1904 na velké výstavě v Kaluži poprvé představili místní chovatelé tyto holuby s chocholkou. V roce 1910 byla kolekce černobílých chovatele V.L. Zimina oceněná Velkou zlatou medailí. Navěky v paměti zůstala špičková holubice I.N.Kirillova vystavená v roce 1909.
Občanská válka poznamenala rozvoj těchto holubů, přesto
se už ve dvacátých létech znova začali objevovat. Bohužel, pro jejich vzácnost je zavírali chovatelé do voliér, kde se pomalu ztrácely jejich letové vlastnosti, holubi slábli, přestali být systematicky trénování a snižovala se jejich životaschopnost. Dnes je velmi málo chovatelů, kteří by se věnovali mimo exteriéru i zlepšování letových vlastností a trénování v letu. Zavření holubi nemají možnost volného proletu a to je špatné. Z netrénovaných holubů po několik generací vznikne pro chovatelé velkým problém
vrátit rejdičům jejich původní vlastnosti. Dnes mají cestu k nebi zavřenou. Za několik let bude dalším problémem, donutit tyto houby vůbec létat. Např. linie černobílých z Tambova létala kdysi překrásně, s chutí a rádi. Lehce nabírali výšku a během letu předváděli množství přemetů.
První standard na černobílé byl zpracován koncem roku 1912. Podle tohoto popisu šlo o holuba střední velikosti, hlavy nevelké, spíše suché, hranaté nebo kulaté, čelo měl vysoké a strmé, oči velké, výrazné a tmavé u černobílých, u perlových stříbřité, obočnice jemná, něžná, světlá, zobák krátký, široký,světlý, lehce zahnutý, dobře a pevně posazený, u perlových se připouští malá zašedlost, krk delší, souměrný, křídla dlouhá, mírně spuštěná pod úroveň ocasu, trup delší, v ramenou značně široký, nohy krátké, neopeřené, ocas mírně rozpuštěný, lehce zdvižený, nesmí mít méně než 12 pér, pernaté ozdoby - chocholka lasturovitá od ucha k uchu. Barva - černobílá se strakatou kresbou, tváře, kolem očí, líce, pod zobákem, křídla, bříško a bedra bílé, podocasí černé nebo bílé. Hlava, hruď, krk, záda a ocas černé barvy ( havraní čerň) se zeleným leskem. Mezi malé vady -přípustné se počítaly : nevelké černé skvrnky na křídlech, slabě zašedlý horní zobák, malá bílá mašinka, mírně nažloutlá obočnice. Nepřípustné vady : bílá hlava a čelo, velké černé skvrny na křídlech, bílá nebo strakatá záda, bílá péra v ocase a na hrudi, šedý zobák, zašedlé peří, černé tváře.
Ve stejnou dobu byl vypracován i standard na černobílého krátkozobého perlového rejdiče. V hlavních znacích se shodoval s černobílým, odlišoval se však v těchto znacích : oči světlé (bělookost), tváře a pod zobákem černé s bílými skvrnkami (prokvetlost), nad uchem ("ouško"), hruď a bedra po ocas a nadocasní černé, křídla černá s malými černými skvrnkami, symetrické na obou křídlech, uprostřed bílých pér prvního řádku černé zbarvení, křídelní letky se střídají ob jedno černé s bílým, ocas však musí být černý. V současné době se chovatelé z Moskvy snaží o vzkříšení toho barevného rázu, bohužel s velkými problémy a navíc je zájem o něj minimální. Na výstavách vidět nejsou a je docela možné, že zcela již zmizel, nebo za krátký čas zmizí úplně.
Zvláštností je i hlasový projev - vrkání. Patří k nejnáročnějším a velmi vzácným plemenům, typově odlišným od jiných rejdičů. Stylem letu připomínají moskevské šedivé - létají ve velkých kruzích, vysoko, válením se podobají lentovým, jsou však méně virtuózní, hůře se rozbalují.

Černobílí chocholatí se vyskytují méně než hladkohlaví. V současné době se chovatelé přidržují nadále původního popisu, pouze více preferují holuby se širokým čelem, naopak kulatá hlava je chybou nežádoucí. Délka hlavy nesmí být větší než šířka čela, zažloutlá obočnice je nepřípustná, prsty na nohou jsou cennější kratší a rovné se světlými drápky. Vysoce položená chocholka naopak způsobuje snížení vizuální hranatosti hlavy.
Navštívíme-li holubníky moskevských chovatelů, kteří se černobílým rejdičům věnují, zjistíme na první pohled mírný chaos a všimneme si, že tito holubi jsou chování v několika liniích, např. moskevské, rjazaňské, kalužské, tulské, orlovské aj.
Za původní je považován černobílý tulské linie, kdy tito holubi jsou většinou chocholatí, mají menší postavu, jemné obočnice i ozobí
Černobílí kalužského typu jsou hladkohlaví, jednoduché kresby a velikostí se blíží k moskevským. Tvar hlavy kalužských je mírně jednodušší než u moskevských a i čelo je méně široké a ne tolik strmé. Mezi kalužskými najdeme mnoho holubů s netypickou postavou rejdičů. Naopak jejich velkým plus je fakt, že holubi ve většině chovů volně létají a jsou trénováni v letu.
V poslední době je nutno zaměřit pozornost upevnění tělesných tvarů , především hlavy a zobáku. Je odchováváno mnoho holubů s úzkým a plochým čelem, 15 až 30 % mívá zašedlý zobák. Jedinci s krásně prohnutým zobákem a širokou spodní čelistí jsou dnes vzácností. Velmi často se vyskytuje hrubá
obočnice, jsou holubi s krátkým se silným krkem a šíjí, ale rovněž s velkými vadami v kresbě. Tyto všechny je nutné z chovu vyřazovat a dále je nepoužívat pro plemenitbu.
Za dvě století existence tohoto plemene se poměrně stabilizovaly plemenné znaky a vlastnosti, aby se mohly předávat dalším generacím potomků. Přesto existuje mnoho heterozygotních jedinců, u kterých se tyto plemenné znaky předávají velice složitě. Tito hybridi možná představují desátou nebo dvacátou generaci po orlovských rejdičích, i když procento holubů, kteří tyto znaky mají je minimální, přesto pří křížení a dlouhé práci s nimi se můžeme dočkat úspěchů a docílíme holubů s typickými znaky orlovských bradatých rejdičů.

A na závěr se podívejme, jak by měl dnešní ruský černobílý krátkozobý rejdič vypadat :

Hlava : nevelká, suchá, čelo vysoké a široké, k temeni kolmé
Oči : velké, výrazné, mírně vystouplé, tmavé
Obočnice : široká, hladká, jemná, světlá
Zobák : krátký, široký, silný, s tupou špičkou a ohybem, světlý
Ozobí : dobře vyvinuté, jemné, hladké, bělavé
Krk : široce vystupující z hrudi, u hlavy však slabší s podřezem ( vrubem, žlábkem), svisle a graciózně držený
Hruď : široká, mírně pozdvižená a vypjatá
Záda : široká, k ocasu se mírně zužující, žádoucí je vystouplý a výrazný kostřec
Křídla : delší, pevně přitažená k tělu, ale mírně svěšená a nesená pod ocasem
Ocas : delší, lehce rozšířený, plochý (lopatkovitý), složený z minimálně 12 rýdovacích pér, , vodorovný nebo mírně pozdvižený
Nohy : krátké, neopeřené, červené, prsty rovné, malé, drápky světlé
Opeření : dobře rozvinuté, široké, hladké, přiléhavé, lesklé, pružné
Pernaté ozdoby : může se vyskytovat lasturovitá chocholka
Barva : sytě černá, jednolitá, se zeleným leskem
Kresba : převážně sedlatá bělolící, tj. bílé jsou na hlavě brada, tváře včetně úzkého obvodu očí, dále křídla se sedlovitým vykrojením ( přípustné jsou černé výběžky od hřbetu) a břišní strana včetně nohou, od rovného rozhraní na prsou po ocas, podocasník
je černý nebo bílý, možná je i kresba kropenatá- malá bílá skvrnka na hlavě, v ušní krajině a bíle kropenatá jsou i křídla ( oči jsou zde perlové.)
Rázy : černobílý ( "sedlatí"), kropenatí ( perlovaní )



Malé vady : drobné nedostatky v barvě a kresbě, malá mašinka ( výběžek bílého peří na hruď), nažloutlá obočnice, mírně našedlý zobák

Velké vady : jednotlivá bílá péra nad zobákem, na hřbetě, silně zašedlý zobák, zašedlost barevného opeření, načervenalá obočnice, hrubé ozobí, neúměrně dlouhá hlava, bílé čelo, nerozvinuté peří

Nepřípustné vady : různookost, světlookou u černobílých, bílá péra v ocase nebo bílý ocas, bílá hruď, černé tváře, bílá záda, prohnutý hřbet, opeřené nohy, černá bedra, červená obočnice, křivý a úzký zobák
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.