RUSKÝ ČERVENÝ SEDLATÝ LENTOVÝ REJDIČ

8. srpna 2009 v 23:49 | LAJ |  Plemena holubů Ruska
RUSKÝ ČERVENÝ SEDLATÝ LENTOVÝ REJDIČ



Výsledkem dlouhodobé a náročné šlechtitelské práce za pomoci přenesení exteriérových znaků rževských rejdičů spatřili světlo světa rejdiči s originální kresbou opeření, okouzlujícím tvarem hlavy a krátkým zobákem, velkýma očima,
něžnou obočnici a dostali název červený sedlatý lentový rejdič. Rozdíl mezi těmito dvěma plemeny je především v tom, že rževský rejdič je ceněn pro let, červený sedlatý lentový pro svou dekorativnost, přesto, že patříval v minulosti k velice dobrým rolerům. Dnes se jeví let jako druhořadá vlastnost. Jedna se o plemeno holubů velice populární a rozšířené po celém Rusku. A proč jsou tak uznávaní a vyhledávaní ? Hlavními a mimořádnými znaky jsou : výrazné a kontrastně zbarvené opeření, které v porovnání s jinými plemeny dodává holubům velice pěkný vzhled. Každé péro v ocase je červené barvy s bílou skvrnkou širokou 2 až 3 cm před koncem péra. Roztáhne-li holub v letu ocas, vytváří tyto skvrny bílý pruh - lentu, podle čehož dostalo toto plemeno i svůj název.
Je válivým rejdičem a ještě v mnoha chovech udivuje svými výkony. Náročnost exteriéru však vede stále častěji k voliérovému chovu.
Historie chovu a šlechtění lentových holubů začala zhruba před 400 léty. Do 19.století byli známí jen černí sedlatí rejdiči, červení sedlatí jako samostatné plemeno neexistovali. Holubi s příčnou lentou v ocase byli dělení do tří skupin :

- červení sedlatí s bílými křídly
- červení s bílými konci křídel
- bílý - s bílými pírky v červených štítech křídel, nebo s červenými
pírky na bílém křídle

Standard na červené sedlaté lentové byl vypracován v roce 1901, kde se uvádí, že by se mělo jednat o holoubka střední velikosti, krátkozobého, s nevelkou hlavou, suchou, mírně hranatou. Čelo široké a strmé, oči tmavé, obočnice světlá, zobák krátký, silný, líbivě posazený, světlý, krk červený, přiměřeně dlouhý, úměrný velikosti holuba a jeho proporcím. Tváře a podocasí bílé. Ocas červený s lentou, lehce rozšířený mírně pozvednutý. Bříško, bedra a holeně bílé, podocasí červené nebo bílé, křídla bílá s kresbou sedlatou,.Pod zátylkem chocholka od ucha k uchu, mohou být i jedince bez chocholky. Nohy krátké, neopeřené, prsty rovné a krátké, drápky světlé.

Přípustné vady : malé červené skvrnky na křídlech, mírná zašedlost zobáku, malá bílá mašinka, nažloutlá obočnice, slabě nevýrazná lenta nebo jen naznačená

Nepřípustné vady : bílá hlava, různookost, světlé oči-perlové, bílá nebo strakatá záda, bílá péra v ocase, bílá hruď, červené holeně, zašedlý zobák

Po mnoha strastech a problémech byl roku 1913 komisí oddělení chovu holubů ruského výboru schválen standard pro plemeno sedlatý lentový. S postupným rozvojem plemene se do současné doby zlepšily plemenné znaky a snad k tomu přispěly i vyšší výstavní nároky. Např. holubi bez lenty dnes již nejsou na výstavu vůbec přijati, zažloutlá obočnice a šedý zobák jsou výlukové vady a zavírají dveře před výstavou.
V roce 1915 člen ústředního výboru chovatelů holubů V. Ermakov řekl, že lentoví existují intenzívní i neintenzívní (žlutí) a jsou sedlatí bělolící a bílí, což platí dodnes. Zvláštní a velmi vzácná je jeho barevnost - jde o barvu ohnivou,tj. recesivní bronzovou modifikaci popelavě (dominantně) červené barvy ve stupni tmavém.

Rozšíření a udržení tohoto plemene holubů poznamenalo období válek a po jejich konci začínali chovatelé prakticky od samého začátku, jelikož početní stavy byly silně zdecimovány a tak začala složitá a mravenčí práce mnoha chovatelů na záchraně lentových. Od šedesátých let se stali ruští lentoví pravidelnými exponáty výstav a soutěží všech typů a stali se znovu populárními nejen v Rusku.

Nejvážnější nedostatky dnešních lentových sedlatých jsou - tenký a slabý zobák bez prohnutí a málo široká spodní čelist zobáku.Je velice náročné tohoto znaku docílit a udržet jet, aby se dále přenášel na potomstvo. Přesto se tímto problémem zabýval znalec tohoto plemen a rejdičů vůbec pan Šmelev. Pomocným matriálem jsou opět rejdiči, jak jinak a jelikož většinou tuto vadu přenášejí holubice, musíme začít u nich. Teorie je takováto : širokozobou červenou sedlatou holubici můžeme získat křížením červeného sedlaté samce, který je potomkem křížení s moskevským šedým rejdičem - takzvaného pachovského plemene, kde už je mnohdy vidět holubice s krásně s prohnutým zobákem a především potřebně širokým. Je i druhá možnost, rovněž za použití šedých z potomstva s chocholkami. Při vhodném sestavení párů můžeme získat šedé sedlaté chocholaté holubice s ideálním tvarem zobáku. Nevýrazná barva lenty je pro tyto potomky typická, především u holubic je jen slabě naznačená. Následně se v dalším pokračování u pana Šmeleva začali ukazovat holubi od šedých rodičů, kteří měli krásnou ohnivou barvu a výraznou kresbu. Při získání takové barvy u holubic byl chovatel nesmírně šťastný a vůbec nelitoval vynaložené práce a času.
Ještě v roce 1978 viděl ideální holuby podle svých představ a to jak po stránce exteriéru, tak letových schopností, kdy létali s radostí, hrdě a v hejnu vzlétali vzhůru k nebi, s přemety a sedáním na ocas. Bylo možné je spatřit v Podmoskevské oblasti, kam jezdil s rodiči na návštěvy. Viděl velmi dobré holuby po stránce exteriéru, vynikající a krásné, které koupil I.F.Kirillin u chovatelů, kteří přijeli z Rjazaně, viděl krásné lentové u chovatelů J.S.Bristanova, M.E. Kopytkina a A.D.Bogdanova. Nádherné holuby staré krve s dobrou kresbou opeření a ohnivou barvou doposud najdeme v chovu V.M.Garjutina a díky bratrům Žerebcovým jsou dodnes chováni holubi staré krve, kteří prošli i mnoha výstavami a soutěžemi,
dokonce je můžeme dnes viděl i u nadšených chovatelů, kteří se této zálibě věnují krátký čas.

Mimo chovatelů v Moskvě mají nádherné lentové sedlaté rejdiče chovatelé v městech Tula, Rjazaň, Orel, Tambov, Mičurinsk ( Kozlov), Sankt-Peterburk, Kaluga, Bybinsk a to není plný výčet míst, odkud
přivážejí chovatelé představit své miláčky na výstavy a soutěže.





A jak by měl dnešní ruský sedlatý lentový rejdič vypadat?

Celkový vzhled : holub střední velikosti, krátkozobý, temperamentní, vznikal spojením rževského středozobého lentového rejdiče a moskevského šedivého rejdiče
Hlava : nevelká, suchá, mírně hranatá s vysokým a širokým čelem,zřetelné hrany nad očima a v zátylí,
strmě se svažující ke kořeni zobáku, chocholka v zátylku od ucha k uchu, jsou i holubi hladkohlaví
Oči : tmavé, velké, výrazné
Obočnice : jemná, tělové barvy, hladká
Zobák : světlý, krátký, široce nasazený u kořene, s prohnutím dolů, pevně sevřený na konci, s mezerou uprostřed mezi kraji
Ozobí : nevelké, měkké, hladké, světlé
Krk : silný, pevný, delší, nesený vertikálně s graciózností
Hruď : široká, zakulacená, mírně vypjatá
Záda : široká v ramenou, mírně se svažující a zužující k ocasu
Křídla : delší, držená pod ocasem nebo na ocase
Nohy : krátké, neopeřené, červené barvy, prsty krátké a rovné, drápky světlé
Ocas : složený z minimálně 12 pér, lehce volnější, mírně pozvednutý, při klidném postoji v horizontální poloze
Barva : ohnivá, tj. červená s bronzovou modifikací, vzácněji v rozředěnosti bledé (zlatá) nebo rozředěné (zlatožlutá)
Kresba : hlava, krk, hruď, záda jsou ohnivě
červené barvy se zeleným leskem, tváře, hrdlo, křídla se sedlovitým vykrojením, bříško a bedra bílé, podocasí červené, sedlatí mají navíc kresbu bělolící, kdy na hlavě mají bílou bradu a líce, pokud možno včetně celého obvodu očí,
Pernaté ozdoby : lasturovitá chocholka, široká, mírně odstávající, plná

Malé vady : nevelké barevné skvrnky na bílých křídlech, zašedlý zobák, malá bílá mašinka, mírně nažloutlá obočnice, jednotlivá bílá pírka na barevné hrudi, slabě znatelná lenta, silně svěšená křídla, více než 3 až 5 bílých pér v podocasí

Velké vady : bílá hlava, dlouhá hlava, různookost, světlé oko, bílá nebo strakatá záda, bílé podocasí, bílá péra v ocase, zašedlý zobák či ozobí, červená obočnice, opeřené nebo dlouhé nohy, příliš světlé nebo tmavé opeření, chybějící lesk

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.